Je rozlišování pocitů a myšlenek otázkou jen teoretickou?

srpen 2023 Adam Veřmiřovský

Z možností, jak ke komunikaci přistupovat vědomě, vybíráme koncept empatické, resp. nenásilné komunikace (nonviolent communication), který klade důraz na odlišování pocitů od myšlenek (feelings and thoughts). Pocity jsou tělesné signály poukazující na (ne)naplněné potřeby (mé rozčilení ­– projevující se mj. zaťatými pěstmi, zvýšenou silou hlasu ap. – poukazuje na mou nenaplněnou potřebu klidu), zatímco myšlenky jsou spíše názory, hodnocení či interpretace. V rámci neefektivní komunikace mohou být tyto dva typy promluv zaměňovány a mohou vést k nedorozuměním.

Pojmenování pocitů přitom nemusí být snadné. Promluvou Zlobím se nebo Mám vztek svůj pocit bezesporu pojmenovávám; promluvou Teďs mě naštval/a! ovšem vyjadřuji svou myšlenku. Moje myšlenková konstrukce Teďs mě naštval/a! se začne rozpadat záhy poté, co si uvědomím, že za své pocity zodpovídám sám, tedy je jen mou volbou, zda si podněty zvenčí interpretuji jako soudy (přijel/a pozdě) a reaguju na ně kupř. prchlivostí. Alternativou k vyjádření Teďs mě naštval/a! je popis situace, např. Přijel/a/s později, než jsem čekal. Jsem-li při tom naštvaný, jsem to já, kdo způsobuje, že se zlobím.

Pojmenování pocitu má v komunikaci větší šanci na úspěch než vyjádření myšlenky (obzvláště obsahuje-li myšlenka osočení druhé/ho). Ve výuce lze dané jevy uchopit např. jako (rolové) hry či diskuse.

Rozlišování pocitů a myšlenek není zdaleka jen otázkou teoretickou, ve školách je především dovedností praktickou. Bude-li se v této dovednosti rozvíjet žactvo i učitelský sbor, zvýší se pravděpodobnost, že dotyční lépe porozumí sobě i druhým, pročež mohou komunikovat efektivněji. Zdůrazněme ještě, že v takto krátkém textu nelze do detailu popsat veškeré důsledky, které se s rozlišováním pocitů a myšlenek pojí; lze jen naznačit cestu… po níž jest možno ubírati se v komunikaci dále.

Mgr. Adam Veřmiřovský, Ph.D.

Katedra českého jazyka a literatury

Pedagogická fakulta MU