Naším tématem jsou tentokrát tzv. stylotvorné faktory neboli slohotvorní činitelé. Stylotvornými faktory se rozumějí všechny vlivy, které mají — či pouze mohou mít — dopad na styl verbálního projevu, mluveného i psaného. Jde tedy o ty činitele, které se podepisují na výběru a uspořádání konkrétních jazykových prostředků.
Slohotvorní činitelé se tradičně dělí na objektivní (též mimopersonální) a subjektivní (individuální). K prvním řadíme funkci projevu, což znamená jeho účel: něco jiného je informovat a něco jiného je snažit se přesvědčit, záměr vzdělávat se nepochybně liší od snahy esteticky působit atp. Svou roli má také fakt, zda je projev mluvený, dialogický a nepřipravený (pak jistě budeme volit spíše nespisovné, kontaktní a expresivnější prostředky), anebo naopak pečlivě promyšlený, psaný a jednostranný. Podobně lze očekávat, že oficiální prostředí generuje vznešenější styl, zatímco komunikace mezi čtyřma očima je rozvolněnější. Nakonec nepodceňme faktory adresáta (ke komu konkrétně promlouváme) ani tématu (např. oblast nanotechnologie si chtě nechtě vyžádá odborné vyjadřování).
Druhou skupinu tvoří všechny záležitosti spjaté s autorem projevu: rysy sociologické (věk, pohlaví, vzdělání), jakož i intelektuální a rozumová vyspělost jedince včetně jeho schopností jazykových. Pisatel, resp. řečník musí tak či onak počítat se svým temperamentem i momentální náladou, osobními sklony a zájmy, profesními zkušenostmi atp., přičemž tyto charakteristiky někdy může vzít do hry (běžně v každodenní komunikaci či dává-li prostor své tvořivosti v beletrii), anebo se od nich naopak odstřihává ve standardizovaných textech administrativních či odborných.
Každý reálný jazykový projev je výslednicí současného působení mnoha okolností a vlivů, včetně jejich „zpracování“ tím, kdo jej utváří. Koncept slohotvorných faktorů situaci zpřehledňuje, o našich a nejen našich stylizacích nám umožňuje přemýšlet systematicky a detailně.
Mgr. Marek Lollok, Ph.D.
Katedra českého jazyka a literatury
Pedagogická fakulta MU
Přijímací zkoušky na střední školy a příprava na ně jsou tématem, které zaměstnává žáky i učitele nejméně jeden celý školní rok. Určitě jsou tématem nejen diskusí v předmětech, kterých se bezprostředně týkají, ale také rozhovorů v hodinách angličtiny.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/2)
V tomto příspěvku se budeme věnovat české výslovnosti, ovšem nejenom v daném čísle, neboť půjde o tematickou řadu. Tentokrát pojednáme o výslovnosti samohlásek a v dalším čísle o správné artikulaci souhlásek, a to především v souvislosti s výukou češtiny jako cizího jazyka, neboť děti/cizinci navštěvují české školy.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/2)