Ochrana zdraví dětí v posledních dvou letech získala nové rozměry. Význam zdraví – pro možnost dítěte se učit a rozvinout svůj potenciál – si uvědomujeme zvláště v kontextu ohrožení základní bezpečnosti a života dětí v současné době. Podpora well-beingu dětí a schopností rozeznávat rizikové situace a umět se v nich ochránit zaznívají s novou důležitostí. Světová zdravotnická organizace (Sethi et al., 2008; Peden et al., 2008) oceňuje, že se vyspělým státům podařilo snížit počet závažných úrazů dětí. Výchova dětí a žáků k bezpečnému a odpovědnému jednání však potřebuje být rozvíjena od počátků formálního vzdělávání a ve spolupráci s rodinou a jejím výchovným působením (Stralczynská et al., 2022). Jaká rizika je pro děti nejnáročnější odhalit? V jakých oblastech je žádoucí dbát zvýšené opatrnosti?
Cílem příspěvku je nahlédnout do části výsledků z výzkumu projektu LAGRIS, který se zaměřil na prevenci úrazů a ochranu zdraví. Cílovou skupinou byli žáci v mladším školním věku a děti předškolní. Smíšená věková skupina byla zvolena z toho důvodu, že počátek institucionálního vzdělávání začíná již v předškolním věku a současné přístupy zdůrazňují význam pedagogické kontinuity v přechodu mezi pre-primárním a primárním stupněm. Odráží se to také v pojetí počátečního stupně vzdělávání v řadě evropských zemí, které propojují oba stupně skrze kurikulum i společnou přípravu učitelů, např. Francie, Nizozemsko nebo Švýcarsko. V textu proto používáme pojmy „dítě“ a „děti“, ačkoli se zaměřujeme také na žáky 1. stupně ZŠ.
Od dubna 2020 do prosince 2023 probíhal projekt s názvem LAGRIS (Low Age Great RISks neboli „malý věk, velká nebezpečí“) – Analýza a podpora rozvoje kompetencí dětí v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví (TAČR TL03000213). Projekt se zabýval zmapováním přístupů škol k tématu bezpečnosti, analýzou kompetencí dětí ve věku 3–12 let v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví a vytvořením edukačních materiálů pro prevenci dětských úrazů a podporu bezpečného chování. V rámci výzkumu byla zvláštní pozornost věnována novým rizikům, která souvisejí s rychlým vývojem společnosti a technologií, i tzv. skrytým rizikům spojeným s běžnými životními situacemi. Výzkum se dílčím způsobem zaměřil i na problematiku sociálních rizik nebo rizik spojených s pobytem v kyberprostoru. Výstupy projektu se orientují na podporu fyzického, psychického, sociálního i digitálního bezpečí a zdraví žáků na 1. stupni ZŠ a dětí v předškolním věku.
Projekt LAGRIS probíhal v těchto fázích:
Pro naplnění uvedených výzkumných cílů byla nejprve provedena analýza dostupných odborných zdrojů českých i zahraničních. Byly vyhledány a analyzovány klíčové legislativní dokumenty i metodické pokyny pro školy. Pro získání ucelených informací o zkušenostech, potřebách a postojích rodičů a učitelů k dané problematice bylo provedeno dotazníkové šetření mezi rodiči a učiteli na 1. stupni ZŠ a MŠ. Na základě analýzy dostupných zdrojů a statistických dat byl vytvořen také Evaluační nástroj pro zjištění kompetencí dětí v oblasti prevence úrazů a ochrany zdraví LAGRIS, který má podobu pracovních listů vyobrazujících různé rizikové situace v reálném životním prostředí. Pomocí evaluačního nástroje jsme zjišťovali, které rizikové situace děti v daném věku dokážou či nedokážou vyhodnotit jako nebezpečné.
Na základě výsledků vznikla výzkumná zpráva a odborné články. Výzkumná data se stala východiskem pro vytvoření Komplexních edukačních materiálů LAGRIS, které mohou využít školy pro vzdělávání v rámci témat spojených s bezpečností a ochranou zdraví (BOZ). Součástí edukačních materiálů jsou:
Komplexní edukační materiály nabízí učitelům a rodičům inovativní přístupy k výchově a vzdělávání dětí v BOZ a jsou od prosince 2023 zdarma ke stažení na webu www.lagris.eu (včetně výzkumných výstupů projektu). Naším východiskem je přesvědčení, že „cílená prevence v předškolním a mladším školním věku dítěte se jeví jako jediný účinný nástroj, jak dětským úrazům předcházet. Závažnost některých rizik si totiž děti často ani neuvědomují, anebo si je po vzoru svých rodičů nebo vrstevníků nepřipouštějí. Odpovědnost za vlastní zdraví zcela nesporně patří mezi základní principy perspektivního vývoje jednotlivce i celé společnosti“ (Stralczynská et al., 2020, s. 59).
Evaluační nástroj LAGRIS jsme využili pro výzkum kompetencí dětí v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti na 1. stupni ZŠ a v MŠ. Evaluační nástroj má podobu pracovních listů, které se orientují na rizika ve vnějším prostředí (pohyb v dopravě, venkovní aktivity, domácí prostředí, orientace v pomoci složek integrovaného záchranného systému a sociální rizika). Rizikové situace, které jsme včlenili do evaluačního nástroje, vycházejí z českých i zahraničních statistických údajů a poznatků výzkumných studií k tématu bezpečnosti a ochrany zdraví dětí. Celkem se jednalo o 61 rizikových momentů, které se týkaly jak nebezpečných objektů, tak osob jednajících rizikově ve vztahu k dítěti (riziko řezné rány, popálení, pádu z výšky, otravy nebezpečnými látkami přítomnými v domácnosti či ve venkovním prostředí, zranění způsobené zvířaty, ohrožení v dopravě, riziko únosu, ohrožení cizí osobou, ochrana citlivých údajů v sociálním kontaktu apod.). Zpracování pracovních listů bylo doplněno strukturovaným záznamem z reakcí dětí v průběhu práce s pracovními listy. Mohli jsme proto hlouběji nahlédnout do toho, jak děti daným situacím rozumí a jak je interpretují. Děti zpracovávaly pracovní listy individuálně. Řešení situací sociálních rizik (riziko únosu, přijímání jídla od cizích osob, zjišťování osobních údajů od dítěte apod.) bylo s dětmi v 1. třídě a MŠ realizováno formou hry. Dětem byly čteny výroky popisující jednání dětí a dospělých v různých rizikových situacích. Děti se měly rozhodnout o rizikovosti situace a na signál se přemístit v prostoru ke značce, která symbolizovala, že situace je či není bezpečná. Následně proběhla s dětmi reflexe.
V tomto článku přinášíme dílčí výsledky zkoumání kompetencí dětí ve venkovním, domácím a sociálním prostředí (54 situací na pěti tematických pracovních listech). Důvodem je, že právě domácnost je místem, kde podle WHO (Sethi et al., 2008) dochází k nejvyššímu počtu úrazů a nebezpečných situací. Osvojení bezpečných strategií v pohybu v dopravě a jednání s cizími osobami ve veřejném prostoru je zase zásadní pro budoucí bezpečnost dítěte při docházce do základní školy (Nováková, 2022; Stralczynská et al., 2023). V tomto článku prezentujeme část šetření, kterého se účastnilo 238 dětí, z toho 112 dětí předškolního věku (4–6letých) a 126 dětí v 1. třídě ZŠ. Cílem bylo zjistit, jak děti dokážou identifikovat rizika v běžných prostředích. Sběr dat proběhl ve školním roce 2021/2022 v pražských mateřských a základních školách, které byly vybrány tak, aby pokrývaly různé typy škol z hlediska velikosti, lokality i sociokulturního kontextu.
Děti mají v předškolním věku ovládnout základy strategií ochrany svého zdraví v běžných situacích (RVP PV, 2021) a rozvíjet je dále v základním vzdělávání (RVP ZV, 2023). Výzkum ukázal, že obě skupiny respondentů – děti předškolního věku a děti v 1. třídách ZŠ – dokázaly identifikovat většinu rizikových situací zahrnutých v evaluačním nástroji. Pro vyhodnocení odpovědí dětí jsme stanovili hranici 50 %. Pokud se více než polovině dětí z výzkumného vzorku podařilo vyhodnotit situaci správně, hodnotili jsme kompetence dětí ve vztahu k danému riziku jako adekvátní.
Nejlepších výsledků dosahovaly děti na pracovním listu Park, kde identifikovaly rizikové chování, nebezpečné předměty a ohrožené osoby u 15 sledovaných situací s celkovou průměrnou úspěšností 55 %. Obdobného výsledku dosáhly u pracovního listu Dětské hřiště, kde se celková průměrná úspěšnost dostala na 52 %, a také na pracovním listu Domácnost, kde celková úspěšnost byla 48 %. Průměrné skóre měly děti v řešení rizikových sociálních situací (53 %), avšak v rámci tohoto souboru úkolů oscilovala úspěšnost řešení mezi 81 % (ochrana jiného dítěte v kontaktu s nebezpečným předmětem) a 16 % (přijímání jídla a pochutin od cizích lidí).
Děti dokázaly nejsnáze určit rizikové objekty (pes bez náhubku, střepy a lahve obsahující neznámou tekutinu, injekční jehly na trávníku, chemikálie, čisticí prostředky v dosahu dětí apod.). Méně vnímaly jako rizikové objekty, s nimiž mají v praxi menší zkušenost (např. riziko pádu v případě nezavřeného kanálu, okna či nechráněné lávky nad řekou) nebo které v některých situacích jsou bezpečné (sběr plodů – v tomto případě ale nejedlých/jedovatých). U osob se orientovaly převážně podle vzhledu (osobu se zanedbanějším vzezřením vnímaly jako rizikovou). Pokud vyhodnotily správně nebezpečné chování dospělého (muž sledující tajně děti na hřišti), zpravidla neoznačily příslušné dítě jako toho, kdo je ohrožen chováním daného dospělého. Podobně se v naprosté většině nechaly zmást zdánlivě laskavým chováním cizí osoby v rizikové sociální situaci (dospělý zjišťuje osobní informace od dítěte a vydává se za přítele rodiny, dospělý láká dítě do auta z důvodu smyšlené pomoci domácímu zvířeti apod.). Jako jednoznačně alarmující považujeme, že 84 % dětí by chybně reagovalo v situaci, kdy jim cizí dospělý nabízí sladkosti. Pouze 16 % dětí vyhodnotilo jako nebezpečné jednání vzít si od neznámé osoby jídlo na ulici („Když někdo cizí ostatním dětem nabízí jídlo, můžu si ho vzít taky. Berou si ho i ostatní děti.“).
Překvapivě nízká úspěšnost byla prokázána u pracovního listu Ulice s křižovatkou, kde bylo cílem identifikovat rizika, která se běžně vyskytují v dopravních situacích. Děti zde hodnotily chování osob v roli chodce, cyklisty a dítěte jedoucího v autě. Vyobrazeny byly osoby, které svým chováním ohrožují sebe nebo ostatní účastníky provozu. Úspěšnost dětí dosáhla pouze 42 %. Jen třetina dětí například vyhodnotila jako rizikové jezdit na kole a koloběžce bez helmy a dalších ochranných prvků. Pouze polovina dětí byla schopná vyhodnotit jako rizikovou komplexnější situaci (např. muž jede na kole přes křižovatku na červenou a svou jízdou současně ohrožuje skupinu chodců na přechodu). Výsledky obou věkových skupin byly v naprosté většině sledovaných problémů téměř srovnatelné, respektive nebyl mezi nimi prokázán statisticky významný rozdíl. Pouze ve dvou sledovaných situacích skórovali lépe žáci 1. tříd ZŠ oproti dětem předškolního věku. Oba případy se týkaly pohybu po ulici a vyžadovaly celistvější náhled na situaci a její analýzu.
Z hlediska kompetencí dokázaly děti ve většině situací vyhledat rizikové případy, pochopit informace obrazového sdělení a propojit je s kategorizací typů rizik. Neměly problém operovat se symboly v pracovních listech – ať se jednalo o symboly uvnitř obrázků nebo využitých pro navigaci a sebehodnocení. V oblasti kompetencí k učení pro ně bylo obtížné nahlédnout širší souvislosti a interpretovat vyobrazené situace. Děti byly schopny problémy řešit samostatně. Učitelé pouze pomohli přečíst zadání a dále děti pracovaly na identifikaci a určení problémů individuálně. Pracovní listy byly rovněž zdrojem pro následnou diskusi o shodných, podobných a odlišných znacích rizik. Při zpracování evaluačních pracovních listů bylo patrné, že děti během práce s prvním úkolem pochopily systém zadání, který aplikovaly v dalších případech. V oblasti kompetence sociální a personální bylo obohacením reflektovat různé aspekty, jež je potřeba zvažovat v komunikaci s (méně) známými či cizími osobami. Důležitým tématem bylo také pojetí a význam pravidel a norem, jejich dodržování, přístupy lidí k pravidlům ve společnosti a výzvy, které z toho vyplývají.
Nejnižší úspěšnost měly děti v identifikaci situací, kdy rodič nedostatečně zajistil bezpečnost dítěte (nezapnutý pás v sedačce auta; rodič nedá dítěti ochranné prostředky jako helmu/vestu). Děti také nevyhodnotily jako problematické, když rodič nevěnoval pozornost ochraně dítěte, protože se věnoval jiné činnosti (matka si čte knihu na lavičce u hřiště a nevidí, že na jídle dítěte sedí vosa; rodič zabrán do rozhovoru s jiným dospělým nevěnuje pozornost činnosti dítěte). Děti ani v následném rozhovoru nevnímaly jako rizikové to, že rodič nebyl dostatečně pozorný a neměl přehled o aktuální situaci. „Ale ona přece nedělá nic špatně? – Kdo má za úkol hlídat, že jsou děti v domácnosti v bezpečí? – No, jo, rodiče… Takže ona vlastně za to může, protože má ty děti hlídat, ale nehlídá. Povídá si a pije kafe…“ Pro nás podnětné byly proto následné diskuse s dětmi o otázce odpovědnosti za chování své i ostatních. Děti si hlouběji uvědomily, že ony nesou odpovědnost za svou bezpečnost a potřebují se učit být obezřetné (v rámci vývojových možností dítěte). Mohou dokonce přispět i k ochraně ostatních v rizikových situacích, pokud si všimnou rizika a vhodně zareagují. Na druhou stranu byla diskutována odpovědnost rodiče, který na základě životních zkušeností dokáže lépe identifikovat rizika a je rovněž před zákonem odpovědný za zajištění bezpečnosti, dohledu a výchovy svého dítěte.
Děti byly nejúspěšnější v identifikaci rizik spojených s nebezpečím ve vnějším prostředí. Obě věkové skupiny dokázaly nejsnáze určit hrozbu v podobě předmětu, případně zvířete. Náročnější bylo pro děti ve stejné situaci označit osobu, která je tomuto nebezpečí vystavena. Děti například rozeznaly vosu sedící na melounu, který jedla dívka. Neuvědomily si ale, že riziko spočívá v tom, že by dítě mohlo sníst sousto a vosa by je v ústech mohla bodnout. Pokud si toto v reflexi uvědomily, nevěděly, že hrozí alergická reakce, udušení atd. Jako referenční skupinu také považovaly ostatní děti. V situaci, kdy neznámá paní nabízí dětem na ulici sladkosti, odůvodňovaly děti akceptaci jídla takto: „Když si to vezmou ostatní, tak můžu přece taky.“ Podobně u situace, kdy soused z ulice žádá dítě o „pomoc“ se psem a chce po dítěti, aby nastoupilo do auta. Děti reakci zdůvodňovaly například takto: „Vždyť ale je správně pomoct psovi, když je nemocný…“ Emocionálně se upnuly na to, že je správné pomáhat druhému (osobě i zvířeti) a v tom okamžiku nedokázaly rozpoznat riziko ve vztahu ke své osobě. Největší obtíže v identifikaci rizik se projevily u případů, kde primárně závisela zodpovědnost za rizikovou situaci na jiné, dospělé osobě (například v případě odpovědnosti rodiče za kontrolu bezpečnosti dítěte v autě, správné připnutí do sedačky apod.). Z rozhovorů s dětmi vyplynulo, že děti často byly schopné nebezpečí označit a vnímaly, že situace je nějak problematická. V mnoha případech se ale ukázalo, že nerozuměly podstatě rizika nebo byla jejich představa neúplná či zatížená nepřesností.
V pedagogické praxi základních a mateřských škol se proto potřebujeme důsledněji zaměřovat na to, aby se děti učily analyzovat rizikové situace z různých pohledů. To jim umožní nejen porozumět podstatě rizika a chování jednotlivých aktérů, ale také hledat strategie, jak v daném momentu správně reagovat. Děti si obecně málo uvědomovaly bezpečnostní a zdravotní důsledky úrazů a odpovědnost za své bezpečí. Do pedagogické praxe je tedy žádoucí začleňovat systematickou práci s rizikovými situacemi ve vztahu k různým prostředím a rizikům.
Proto jsme v projektu vytvořili různé typy materiálů pro práci s dětmi – karty s rizikovými situacemi rozdílné úrovně, které nabízí rozmanité problémy a k nim vysvětlení. Shodné karty jsou připraveny také bez odpovědí pro individuální či skupinovou práci žáků. Další možností je využití cyklů tematicky zaměřených pracovních listů (Digidžungle, Já jako cyklista, Zimní období), které slouží pedagogům jako příklad, jak je možné témata bezpečnosti uchopit. Pro interaktivní tabuli či tablety je připraveno interaktivní prostředí na webové stránce projektu, kde je možné si vytvořit z jednotlivých prostředí, postav a objektů originální rizikové situace pro další pedagogickou práci. Interaktivní prostředí usnadňuje diferenciaci náročnosti úkolů – je zde možné vytvořit různé varianty situací, uložit je a vytisknout pro další práci se žáky.
Bezpečnostní témata je vhodné ve zvýšené míře zařazovat také do odborné přípravy učitelů a soustředit se na nová rizika, s nimiž se setkáváme zvláště v sociálním a kyber prostoru. Výsledky výzkumu poukázaly na to, jak je důležité rozvíjet respekt k osobnímu bezpečí, ochraně zdraví a odpovědnosti za své vlastní jednání.
Tento článek vznikl v rámci řešení výzkumného projektu TL03000213 „Analýza a podpora rozvoje kompetencí dětí v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví“ (LAGRIS), který byl spolufinancován Technologickou agenturou České republiky.
Působí jako odborný asistent na Katedře preprimární a primární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Vystudovala magisterské studium pedagogika předškolního věku a doktorský program pedagogika. Garantuje bakalářský program učitelství pro mateřské školy. Mezi její výzkumné zájmy patří srovnávací pedagogika, inkluzivní vzdělávání, podpora dětí ze sociálně znevýhodňujícího prostředí a ochrana zdraví a bezpečnosti v oblasti vzdělávání. Pracuje na několika mezinárodních a národních projektech zaměřených na profesní rozvoj učitelů a rozvoj inovativních vzdělávacích přístupů.
Kontakt: barbora.loudova@pedf.cuni.cz
Vystudovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy bakalářský obor učitelství pro mateřské školy a následně navazující magisterské studium oboru pedagogika předškolního věku. Po absolvování studií nastoupila do mateřské školy. Ve své učitelské praxi se specializuje na práci s vícejazyčnými dětmi.
Kontakt: novak.blanka@email.cz
Nováková, B. (2022). Kompetence dětí v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví v předškolním vzdělávání. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta.
Peden, M., Oyegbite, K., Ozanne-Smith, J., Hyder, A. A., Branche, C., Rahman, A. K. M. F., Rivara, F., & Bartolomeos, K. (Eds.). (2008). World Report on Child Injury Prevention. World Health Organization.
Sethi, D., Towner, E., Vincenten, J., Segui-Gomez, M., & Racioppi, F. (2008). European report on child injury prevention. World Health Organization. Regional Office for Europe. https://iris.who.int/handle/10665/326500
Stralczynská, B. L., Skřehot, P., Bílek, M., Chroustová, & Marádová, E. (2020). Rozvoj kompetencí dětí v oblasti bezpečnosti a zdraví. In Aktuálne otázky bezpečnosti práce. Dostupné z http://www.zuboz.cz/wp-content/uploads/2020/12/Rozvoj-kompetenci-deti-v-oblasti-bezpecnosti-a-ochrany-zdravi.pdf
Stralczynská, B. L., Skřehot, P., Bílek, M., Chroustová, Marádová, E., Krátká, J., & Pěnička, J. (2021). Výzkum schopností dětí identifikovat rizikové situace spojené s běžnými životními situacemi. In Aktuálne otázky bezpečnosti práce. Dostupné z http://www.zuboz.cz/wp-content/uploads/2021/11/Vyzkum-schopnosi-deti-identifikovat-rizikove-situace_2021.pdf
Stralczynská, B. L., Chroustová, K., Skřehot, P., Chytrý, V., Bílek, M., & Marádová, E. (2022). Childhood Injuries and Their Sustainable Prevention from the Perspective of Parents and Grandparents. Sustainability (Basel, Switzerland), 14(17), 10592. https://doi.org/10.3390/su141710592.
Stralczynská, B. L., Skřehot, P., Marádová, E., Beneš, M., & Černochová, M. (2023). Bezpečnost a ochrana zdraví dětí v prostředí rodiny a školy. Metodická příručka. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta a Znalecký ústav bezpečnosti a ochrany zdraví.
Hlavným cieľom príspevku je porozumenie hermeneutickým princípom výchovy a vzdelávania učiteľmi a prostredníctvom týchto princípov im uľahčiť prácu s literárnym textom.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/1)
Období 20. století bylo dobou výrazných revolučních i postupných vývojových změn, které se promítaly do všech oblastí života společnosti, školství nevyjímaje, a to včetně školního dějepisu, tedy předmětu, který je na společenské změny velmi citlivý. Právě na vývoj tohoto vyučovacího předmětu počínaje rokem 1918 na školách odpovídajících dnešnímu druhému stupni základních škol jsem se zaměřil v historicko-srovnávací analýze, jejíž stručný přehled v letech 1918–1948 je předmětem tohoto článku.
(Vyšlo v časopise Komenský 147/4)