V naší zemi jsme zvyklí na jistý komfort, kterého se nechceme vzdát. Někde v hloubi duše ale vnímáme, že elektrickou energií či pitnou vodou často plýtváme zbytečně a s těmito cennými zdroji nehospodaříme střídmě a účelně. Proto jsem se rozhodla se svými žáky hledat rezervy, protože kdy jindy se naučit šetřit a uvažovat o svém stylu života než právě teď, v pátém ročníku základní školy?
Téma udržitelného života jsem si pro své žáky vybrala proto, že jsem je chtěla přivést k uvědomění souvislostí a možností šetření u nich doma i ve škole. Mým cílem bylo, aby si sami stanovili předsevzetí úsporných opatření, která jsou schopni ve svém věku dodržovat. Chtěla jsem ovlivnit jejich postoje ke spotřebě, komfortu a plýtvání směrem k dobrovolné skromnosti. Učili jsme se o živé a neživé přírodě, surovinách a výrobcích, produkci a třídění odpadu, elektrické energii a typech elektráren, ochraně životního prostředí. To, že jsme zcela závislí na elektrické energii, si děti uvědomily za poslední měsíce dokonce třikrát z důvodu celodenní odstávky elektřiny v naší obci. To, že jsme zcela závislí na přírodě, si uvědomuje málokdo z nás a pro děti je obtížné tento fakt přijmout a ztotožnit se s ním.
Téma udržitelného způsobu života, dobrovolné skromnosti a závislosti na přírodě se dotýká našeho celého života. V naší škole i domácnostech poctivě třídíme. Dokonce soutěžíme, kdo bude mít vytříděného odpadu nejvíce. Ale co takhle se dostat ještě dále? Proč odpadu neprodukovat méně nebo ho neprodukovat vůbec? Otázek a problémů k diskusím vyplynulo mnoho a neomezovaly se pouze na obvyklou problematiku odpadů, šetření vodou a energiemi. Výuku jsem naplánovala na celý den s tím, že se můžeme k některým tématům vracet. Zvolila jsem metody podporující kritické myšlení doplněné o dramatizaci a práci s videem, které považuji za velmi vhodné při pěstování osobní odpovědnosti žáků. Prostředí příznivé pro rozvoj kritického myšlení vyžaduje vzájemný respekt, sebeuvědomění, zúčastněnost, sdílení a naslouchání, a tak jsme si zopakovali pravidla bezpečné komunikace, sundali hodiny a vypnuli zvonění. Domluvili jsme se, že se budeme řídit vlastním časem a členěním třífázového modelu učení E – U – R (evokace – uvědomění – reflexe).
1. Evokace
Prvním krokem byla aktivizace žáků. Připravila jsem pro ně na kartičkách napsané pojmy přírodní zdroje, blahobyt, neobnovitelné přírodní zdroje, obnovitelné přírodní zdroje, spotřeba, spotřebitel, udržitelný způsob života.
Obrázek 1. Práce s pojmy. Zdroj: archiv autorky
Na obrázku vidíme dva kruhy poskládané z papírových lístečků. Vnitřní kruh tvořily kartičky s výše zmíněnými pojmy obrácené textem k podlaze. Na prázdných lístečcích ve vnějším kruhu děti měly svými slovy vysvětlit a zapsat význam pojmu, který si vylosovaly. Poté svá vymezení četly a obhajovaly, což bylo hlavním cílem této fáze výuky. Dodržovali jsme přitom pravidla brainstormingu, tzn., že jsme názory nijak nekomentovali ani nekritizovali. Pozorně jsem žákům naslouchala, kladla další otázky, které povzbuzovaly jejich myšlení. Zároveň jsem zjistila, co si pod danými pojmy vlastně představují. Například se ukázalo, že pojem udržitelný způsob života[1] chápou žáci různě.
Obrázek 2. Žákovské prekoncepty k pojmu „udržitelný způsob života“. Zdroj: archiv autorky
Barbora vysvětluje pojem: „mít zaměstnání, pečovat o rodinu a obydlí a třeba jezdit na výlety. Že prostě udržujeme život naší rodiny, aby byl spokojený“. Kateřina k tomu dodává: „že bychom měli více šetřit, měli bychom si všeho vážit a například neplýtvat elektřinou“.
2. Uvědomění si významu
V této fázi si začínáme osvojovat nové poznatky. Pracovali jsme metodou I. N. S. E. R. T. (Interactive Notting System for Effective Reading and Writing – Interaktivní poznámkový systém pro efektivní čtení a myšlení), dramatizovali jsme vybranou situaci, analyzovali video a na závěr použili metodu Diamant. V procesu efektivního učení je pro učitele důležité sledovat na jaké myšlenkové úrovni žáci plní vzdělávací cíle. K tomu slouží Bloomova[2] taxonomie vzdělávacích cílů (1956), v níž jsou myšlenkové/kognitivní operace uspořádány od jednoduchých vzdělávacích úkolů ke komplexnějších úkolům. Pomáhá učiteli i žákům jasně vymezit učební cíle a zvolit strategie k jejich dosažení.
|
Přírodní zdroje
|
Zdroje, které člověk odebírá z přírody a přetváří je v různé produkty.
|
|
Blahobyt
|
hojnost
|
|
Neobnovitelné přírodní zdroje
|
Zdroje, jejichž vyčerpání je očekáváno v horizontu maximálně stovek let, ale jejichž případné obnovení by trvalo mnohonásobně déle.
|
|
Obnovitelné přírodní zdroje
|
Zdroje, které umožňují určitou míru využívání, aniž se likviduje jejich zásoba.
|
|
Spotřeba
|
Užívání zdrojů k okamžitému prospěchu.
|
|
Spotřebitel
|
Fyzická osoba, která spotřebovává zboží nebo služby.
|
|
Udržitelný způsob života
|
Způsob života, který umožní přežít nám i dalším generacím v co nejpříznivějším životním prostředí. Je založen na vědomí odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím a na úctě k živé i neživé přírodě.
|
Tabulka 1. Vymezení pojmů, se kterými žáci pracovali
I.N. S. E. R. T.
Jako text pro metodu I. N. S. E. R. T.[3] jsem použila odborná vymezení pojmů, které jsou v tabulce 1. Jak uvádí A. Tomková (2007, s. 31): „Tato metoda nutí žáky porovnávat to, co už věděli s novými informacemi a nutí je se rozhodovat, čemu věří a čemu ne.“ Žáci se pří práci řídily těmito pokyny:
 |
Udělejte fajfku tam, kde se vaše představy shodují s textem.
|
|
+
|
Udělejte plus tam, kde je pro vás informace nová a zároveň důvěryhodná.
|
|
-
|
Udělejte minus tam, kde je informace v rozporu s tím, co víte nebo co jste slyšeli.
|
|
?
|
Udělejte otazník tam, kde informaci nerozumíte, nebo vás mate nebo se o ní chcete dozvědět více.
|
Tabulka 2. I.N.S.E.R.T. Zdroj: Vaughn, Estes, 1986
Vyplynulo, že nejvíce plusů, minusů a otazníků bylo u pojmu udržitelný způsob života, že je to pro děti tedy slovo nové a rozporuplné.
Pantomima
Pantomima představuje metodu dramatizace. Zařadila jsem ji proto, že vhodně doplňuje ostatní metody. Děti mají možnost při pantomimě protáhnout svá těla a bývá při ní zábava. Asi polovina mých žáků navštěvovala dramatický kroužek a dramatizaci jsme často využívali i ve výuce. Děti si zvolily, zda budou pracovat samostatně, ve dvojicích či ve trojicích. Následně si vylosovaly jeden ze sedmi pojmů, který měly předvést pohybem beze slov. My diváci jsme určovali, o který pojem se jedná, zároveň jsme diskutovali o významech a srozumitelnosti pantomimy.
Na obrázku 3 vidíme těžbu dřeva. Jedna dívka představuje poražený strom, druhá lesního dělníka. Demonstrují pojem Přírodní zdroje. Zdroj: archiv autorky
Diamanty
Obrázek 4. Diamant. Zdroj: archiv autorky
Vrchol diamantu[4] vyjadřuje to, co je pro žáky v životě nejdůležitější. Dole jsou uvedeny činnosti nebo vzorce chování s nejmenší preferencí.
Moje sousedka – práce s videem
Jako další metodu sem zvolila práci s filmovou smyčkou. Zařazení videa je pro děti příjemným zpestřením, zvláště když se jedná o delší výukový blok. K tomuto účelu jsem využila krátký belgický film Moje sousedka ze vzdělávacího programu Jeden svět na školách. Tento film pojednává o dvou broucích, zeleném a červeném, kteří žijí jako lidé. Červený brouk žije udržitelně, šetrně, úsporně, skromně, zelený naopak.
Obrázek 5. Moje sousedka (Zdroj: https://www.jsns.cz/lekce/15546-moje-sousedka)
Děti nejdříve zhlédly celý film. Po skončení každý žák zapsal postřehy z jednání brouků na zelený a červený papír, a to na zelený papír jednání zelené sousedky a na červený papír chování červené sousedky.
Pak jsme se dívali na film ještě jednou. Video jsme stopovali a nahlas komentovali jednotlivé rozdíly v jednání postav. Co jsme nepostřehli při prvním zhlédnutí, jsme ještě dopisovali. Děti porovnávaly oba styly života se svým životem. Byly všímavé a filmem zaujaté. Odhalily například, že je šetrnější vlastní zpěv než pouštění rádia, zakrývání hrnců pokličkami při vaření, společně přemýšlely, co je neudržitelného na nepořádku v bytě. Samy pak v reflexi zmínily, že když si neuklízí ve svém pokoji, mají potřebu zbytečných nákupů věcí, které jen nemohou najít. Ve třídě se spustila diskuse o tom, co vše našly při důkladném úklidu a již zaznívala první předsevzetí.
Obrázek 6. Chování červené sousedky. Zdroj: archiv autorky
Obrázek 7. Chování zelené sousedky. Zdroj: archiv autorky
Nyní jsme se vrátili k diamantům. Požádala jsem děti, aby vyhodnotily, které z výroků by patřily spíše do života červené sousedky a které do života zelené. Výroky kroužkovaly nebo vybarvovaly.
Obrázek 8. Třídění výroků. Zdroj: archiv autorky
Třída se pak rozdělila na dvě skupiny. Jedna skupina měla na vrcholu diamantu červenou barvu, druhá zelenou. Toto rozdělení jsme využili dále.
3. Reflexe
Poslední fází výuky je reflexe. V ní si žáci vyjasňují, co se naučili, přemýšlí, jak nově nabyté vědomostí uplatnit v dalším životě. Vztahují nové poznatky k dosavadním zkušenostem, plánují svůj další rozvoj, vytyčují nové cíle a předsevzetí.
Plná hra
Ve fází reflexe jsem opět zvolila dramatizaci, nyní metodu hry v roli[5], kdy žáci kromě pohybu využívají i řeč. Ve skupinách měli připravit a zahrát situaci, ve které by jedna skupina představila jednání v neudržitelné, nešetrné domácnosti a druhá skupina chování a návyky v udržitelné, šetrné, skromnější domácnosti. Zadání jsem jim však otočila. Ti, kteří měli nejpreferovanější výrok udržitelný, hráli neudržitelnou domácnost a naopak. Mým cílem bylo posílit u dětí vzájemné pochopení a respekt k odlišnému postoji. Při této práci žáci objevili nečekaný rozměr šetrného jednání. Jedna skupina předváděla setkání dvou generací, vnoučat a jejich babiček. Žáci v roli babiček napodobovali šetrné chování: šetřili vodou při mytí, nabádali vnoučata, aby si neničila nové oblečení, aby si po sobě uklízela a dojedla svačinu. Se zbytky jídla je poslali k dobytku. Diskutovali jsme, co je inspirovalo. Děti hovořily o životním stylu svých babiček. Jsou to dámy v průměrném věku šedesáti let a děti popisovaly rozdíly mezi svým způsobem života a způsobem života svých rodičů a babiček, jak šetří obalovým materiálem, potravinami, elektřinou, vodou. Že by si z nich vlastně měli brát příklad. Děti si najednou uvědomily, že to, co se jim dříve zdálo směšné, se po dnešní výuce jeví jako promyšlené a obdivuhodné.
Volné psaní
V této chvíli bylo jasné, že v dětech je stále mnoho nevyřčených myšlenek. Proto jsem zařadila metodu volného psaní. Žáci psali po určitou dobu cokoli, co je k danému tématu napadne. Dobrovolníci měli možnost svůj text přečíst ostatním. Dozvěděli jsme se, že bychom: “Měli šetřit vodou a elektřinou. Přece jenom je to drahé. Možná kdybychom přestali kupovat tolik plastových hraček, tak bychom si uvědomili, že už o to nemáme zájem, tak bychom toho tolik nevyráběli a byli bychom ekologičtější. Všichni jsme spotřebitelé, ale musíme šetřit a neplýtvat vodou a elektřinou. Musíme třídit odpad a žít zdravě. Jak je ten svět velký. Proč tolik někdy plýtváme elektřinou, proč někdo odhazuje odpadky na zem nebo do moře?“
4. Naše závěrečná předsevzetí
Naše předsevzetí jsme si zaznamenali do grafů podle sebehodnotící škály (Kratochvílová, 2011 s. 87).
|
JN
|
ještě nezvládám
|
Dílčí výstupy dosud nemám osvojeny
|
|
Č
|
částečně
|
Dílčí výstupy mám osvojeny částečně, i známé situace mi činí obtíže, potřebuji s nimi pomoci
|
|
O
|
osvojeno
|
Dílčí výstupy mám osvojeny (zvládám známé situace)
|
|
Ú
|
úplně
|
Dílčí výstupy uplatňuji i v nových situacích (zvládám automaticky, bez obtíží i složitější úkoly
|
Tabulka 3. Sebehodnotící škála
S touto sebehodnotící škálou děti pravidelně a systematicky pracují již od prvního ročníku.
Obrázek 9. Stanovení a sebehodnocení cílů. Zdroj: archiv autorky
Obrázek 10. Stanovení a sebehodnocení cílů. Zdroj: archiv autorky
Na obrázku vidíme různé grafické způsoby, které žáci vytvořili a které umožňují zaznamenávat si plnění předsevzetí. V době výuky jsem byla třídní učitelkou svého mladšího syna. Měla jsem tu možnost okamžitě pocítit. Jak se výuka odrazila v jeho jednání: zhasnuté žárovky, pokličky na hrncích jsou u nás doma od té doby samozřejmostí. A je to tak i v rodinách jeho spolužáků. Výstupy z výuky si žáci samozřejmě zařadili do portfolií. Nikoli však v euro-fóliích, ale poskládané v papírových sáčcích, který generace babiček důvěrně zná. Věřím, že nejen tento netradiční, ale ekologicky šetrný obal bude připomínat naše předsevzetí a posilovat odhodlání žít šetrněji a skromněji.
Literatura:
Kratochvilova, J. (2011). Systém hodnocení a sebehodnocení žáků, Zkušenosti z České republiky i Evropských škol. Brno: MSD.
Metoda Diamant [online]. [cit. 1. 9. 2017]. Dostupné z http://kreativni-uceni.cz/post/137902046552/21-diamant
Petiška, E., Jr . Udržitelný způsob života [online]. [cit. 21. 8. 2017]. Dostupné z https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Udr%C5%BEiteln%C3%BD_zp%C5%AFsob_%C5%BEivota&oldid=15898>
Spilková, V. (2005). Proměny primárního vzdělávání v ČR. Praha: Portál.
Tomková, A. (2007). Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení v primární škole. Praha: PedF UK.
Vaughan, J. L., jr. & Estes, T. H. (1986). Reading and resoning beyond the primary grades. Boston: Allyn & Bacon.
Mgr. et Mgr. Petra Turečková vystudovala obor Pedagogika – správní činnost na Univerzitě Palackého v Olomouci a Učitelství 1. stupně na Masarykově univerzitě v Brně. Osm let pracovala v MŠ a ZŠ Ostopovice jako učitelka, zástupkyně ředitele a koordinátor EVVO. Od nového školního roku působí jako učitelka v základní škole Five Star Montessori v Brně - Bohunicích.
Kontakt: petra.tureckova@fs-montessori.cz
[1] Cílem takového způsobu života je umožnit přežít nám i dalším Autor taxonomie generacím v co nejpříznivějším životním prostředí (Petiška, 2017).
[2] Autor taxonomie Benjamin S. Bloom (1913 – 1999) původně stanovil škálu šesti stupňů: zapamatování, porozumění, aplikování, analýza, syntéza, hodnocení; po Andersonově a Krathwohlově revizi v roce 2001 byla upravena na stupně: zapamatování, porozumění, aplikování, analýza, hodnocení, tvořivost.
[3] Metoda umožňuje soustředěně pracovat s odborným textem, analyzovat jeho sdělnost Spilková (2005, s. 126).
[4] Tento přístup umožňuje určitou sumarizaci myšlenek a propojení textu s myšlenkovým světem čtenáře. Je určená především pro mladší žáky.
[5] Hra v roli jako komplexní aktivita, při které se uplatňuje „rozum, cit, vůle, zkušenost, tvořivost i fantazie, smysly, hlava i srdce“ (Spilková, 2005, s. 67, s. 121−124), představuje způsob, jak pracovat s celým člověkem, jak komplexněji využít psychický potenciál k poznávání a učení.