Ptají se mě čtenáři Komenského, jak si v hodině češtiny poradit s rozborem větným u konstrukcí typu: Chci se stát boháčem. Kolegové češtináři váhají, zda za přísudek pokládat jen verbum finitum chci a stát se boháčem interpretovat jako předmět, zda chci se stát bude přísudkem slovesným složeným a předmět bude jen boháčem anebo zda celá konstrukce není náhodou jediný přebujelý druh přísudku. Autor dotazu se nakonec přiklání k názoru, že se jedná o složenou formu přísudku slovesného a jmenného se sponou, ale znervózňuje jej, že nikde neobjevil specifické pojmenování daného úkazu.
A vskutku, nahlédneme-li do Grepla/Karlíka, terminologické rozlišení nenacházíme. Doporučit lze ovšem aktuální heslo „Přísudek“ v Novém encyklopedické slovníku češtiny (snadno na czechency.org). Zde se čtenáři dočtou to, že složený přísudek byl dříve interpretován jako spojení přísudku a předmětu (NS 1969), i to, že složený přísudek může mít mnoho (čím dál složenějších) podob od Petr musí přemýšlet až po Petr musel začít být nezávislý. To, že se různé stupně složitosti složeného přísudku nerozlišují terminologicky, vnímejme jako výhodu. Případně lze „nedostatečnou“ terminologii dotvořit v rámci „hodiny slohu“ či slovotvorby: Milé žactvo, pojmenujte přiléhavě tyto roztodivné jevy.
Otázka na závěr zní: Je důležitější, aby žactvo dokázalo „zpapouškovat“ (dobrá, aplikovat) určité pojetí třeba přísudku, anebo žactvu poskytneme základní indicie a poté jim jako problém představíme nějakou složitější strukturu a budeme po nich požadovat optimální řešení a jeho zdůvodnění? Za 45 minut to pravděpodobně nevyřeší lépe než profesor Karlík. Ale pokud jim dáme více času? A máme zde problémové vyučování par excellence.
Mgr. Adam Veřmiřovský, Ph.D.
Katedra českého jazyka a literatury
Pedagogická fakulta MU
Přijímací zkoušky na střední školy a příprava na ně jsou tématem, které zaměstnává žáky i učitele nejméně jeden celý školní rok. Určitě jsou tématem nejen diskusí v předmětech, kterých se bezprostředně týkají, ale také rozhovorů v hodinách angličtiny.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/2)
V tomto příspěvku se budeme věnovat české výslovnosti, ovšem nejenom v daném čísle, neboť půjde o tematickou řadu. Tentokrát pojednáme o výslovnosti samohlásek a v dalším čísle o správné artikulaci souhlásek, a to především v souvislosti s výukou češtiny jako cizího jazyka, neboť děti/cizinci navštěvují české školy.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/2)