Rozhovor s Markétou Němcovou a Radkou Proškovou o zkušenosti učitele jako účastníka intervenčního pedagogického výzkumu

listopad 2022 Veronika Rodová, Anna Tomková

Mgr. Markéta Němcová a Mgr. Radka Prošková jsou druhostupňovými učitelkami českého jazyka a literatury na jedné jihomoravské základní škole. V současné době se aktivně zapojují také do pedagogického výzkumu, o kterém v předchozím rozhovoru hovoří výzkumníci z FF MU.

 

Mohly byste se nejprve našim čtenářům představit?

Markéta: Vystudovala jsem učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro střední školy, obor český jazyk – hudební výchova na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Po promoci jsem pracovala mimo oblast školství, ale nakonec jsem se k učitelské profesi vrátila. Impulsem k návratu byla stagnace v předchozím zaměstnání a především nabídka paní ředitelky, abych byla u toho, když se bude formovat druhý stupeň naší základní školy. To byla pro mě výzva, kterou jsem ráda přijala. Už před tím, než jsem se zapojila do výzkumu, jsem preferovala pojetí výuky literatury jako dialog, který vede děti k novým poznatkům a zážitkům a k obohacování slovníku žáků.

Radka: Já jsem vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, učitelství českého jazyka a výtvarné výchovy pro 2. stupeň ZŠ. Později Fakultu multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, obor výtvarná umění. Učitelské praxi jsem se věnovala od studií na pedagogické fakultě nepřetržitě jedenáct let. Poté jsem ze školství odešla a pracovala jsem jako grafička a jazyková korektorka. Nyní, po rodičovské dovolené, jsem se do školství vrátila. Zjistila jsem, že se v roli pedagoga cítím nejlépe, protože ráda pracuji s lidmi.

 

Můžete představit své žáky a školu, ve které nyní učíte?

Markéta: V letošním školním roce jsem se stala třídní učitelkou šestého ročníku, kde učím český jazyk a hudební výchovu. Mám 26 žáků, kteří se do třídy s rozšířenou výukou anglického jazyka dostali na základě vstupního testu. Vzhledem k tomu, že děti jsou promíchány z předchozích dvou pátých tříd, pracujeme spolu na utužení vztahů v rámci nového kolektivu a sounáležitosti k třídě. Hodiny slohu a mluvnice máme půlené s angličtinou, pouze na středeční hodině literatury, kdy probíhá výzkum, je přítomna celá třída.

Radka: Já letos nejsem třídní učitelkou. Třída, ve které s Ústavem pedagogických věd FF MU spolupracuji, má 23 žáků. Jedná se také o šestý ročník, třídu s rozšířenou výukou tělesné výchovy, která rovněž vznikla promícháním žáků pátých ročníků, poté co některé děti odešly na víceletá gymnázia. Společně máme pět hodin českého jazyka týdně, z toho tři hodiny jsou půlené. Své žáky vnímám jako partnery, se kterými se pokouším najít společnou cestu. Snažím se jim naslouchat, povzbuzovat je a poznat je nejen jako své žáky, ale i jako osobnosti s jejich radostmi a starostmi. Snažím se je podporovat, ukazuji jim, že chybovat je lidské, chyby jsou nevyhnutelné, jsou součástí procesu a právě díky nim se můžeme všichni učit.

Markéta: Základní škola se nachází v obci obklopené krásnou přírodou. Je to žádaná destinace a oblíbené místo výletů obyvatel blízkého velkého města. Vzhledem ke svému umístění se původně prvostupňová škola nedávno rozrostla i o druhý stupeň. Rozšířil se areál školy a v nové budově nyní máme také šesté a sedmé třídy. Škola je velmi dobře vybavena, zejména co se týká pomůcek, audiovizuální techniky a techniky výpočetní.

 

Co všechno vám pomáhá měnit pedagogickou praxi a profesně růst?

Markéta: Celý život se ráda vzdělávám, a proto jsem vděčná za nabídku velkého množství on-line webinářů, které se nyní objevují. Většinou se konají ve večerních hodinách, což mi vyhovuje. Tematicky si vybírám nejen webináře pro svou aprobaci, ale také didaktické semináře. Sleduji učitelské skupiny na sociálních sítích, kde si s kolegy a kolegyněmi vyměňujeme zkušenosti, nápady a postřehy, a nesmím zapomenout také na podpůrné programy Národního pedagogického institutu ČR, především Kabinet český jazyk a literatura, který nabízí webináře, diskuse a podněty pro učitele českého jazyka.

Radka: Učitelství je podle mě neustálá výzva. Podnětem k proměnám je každý den mého učitelského působení. Každá vyučovací hodina je jiná, každá třída je jiná, ani jeden žák není stejný jako ostatní, a to je podle mého názoru příležitost ke změnám. Změny v pedagogické praxi jsou ale otázkou vlastní vůle, chuti a energie měnit stávající stav věcí. Měnit hlavně v sobě samém a vytrvat, pak teprve se dají věci do pohybu. No a v tuto chvíli je jednou z hnacích sil změn a mého růstu právě účast na výzkumu, o kterém se bavíme.

 

Co vás vedlo k tomu zapojit se do spolupráce s výzkumným týmem z Ústavu pedagogických věd FF MU?

Markéta: Naše paní ředitelka nás oslovila, abychom zvážily, zda se chceme výzkumu zúčastnit, protože výzkumníci hledali učitele šestých ročníků. Já jsem se rozhodla, že se zapojím. Říkala jsem si, že by mně spolupráce na výzkumu mohla pomoci zlepšit mou práci a také lépe poznat žáky a porozumět vztahům ve třídě. Zajímalo mě, jak je na tom s délkou promluv v rámci hodin literatury moje třída. Očekávala jsem, že mi výzkum pomůže „rozmluvit“ i děti nejisté, případně „odpojené“. V neposlední řadě je pro mě velmi užitečné sdílet zkušenosti s kolegy češtináři, se kterými se potkáváme na půdě Ústavu pedagogických věd FF MU.

Radka: První impulz pro vzájemnou spolupráci Ústavu pedagogických věd FF MU s naší školou přišel v loňském školním roce a já na školu nastoupila až letos. Svou účast v něm jsem přijala jako výzvu a možnost se něčemu užitečnému přiučit a doplnit si, co nového je v oboru, který vyučuji. Musím přiznat, že na počátku této spolupráce jsem měla jisté obavy. Nechat se učit pozměněnému přístupu k výuce a dětem, zapracovávat to do svého, lety už jistým způsobem zaběhnutého stylu práce se žáky. Sžít se s kamerami a lidmi „navíc“ ve výuce. Přistoupit na to, že budou rozebírány naše hodiny a že bude zkoumána každá věta. To není jen tak. Mé obavy se však záhy rozplynuly, protože výzkumný tým tvoří lidé s vysoce profesionálním a zároveň vlídným a přátelským přístupem, vnímám je jako oporu mého snažení.

 

Jak konkrétně spolupráce probíhá?

Markéta: Na začátku projektu nás výzkumný tým seznámil s průběhem výzkumu. Představili nám hlavní teze, které chtěl výzkumný tým ověřit v praxi v hodinách českého jazyka, konkrétně literatury. Žáci si v září vyzkoušeli, jak jsou na tom se čtenářskou gramotností pomocí testů SCIO. Nás, učitele českého jazyka, čekaly společné aktivity ve formě workshopů na Filozofické fakultě MU, kterých jsme se účastnili my, učitelé, i členové výzkumného týmu. Pak následovala a stále trvá asi nejtěžší součást spolupráce – nahrávání hodin literatury přímo ve třídách a následný rozbor těchto vyučovacích hodin, s cílem hledat nové způsoby práce s žáky, abychom podpořili délku a kvalitu jejich promluv během výuky. Do každé školy, která se do výzkumu zapojila, dochází na nahrávání dva výzkumníci, u nás jsou to Klára Šeďová a Jakub Vlček. S Klárou si domlouváme, co by se v hodině mělo objevit a následně rozebíráme, jak se vytyčený cíl podařilo splnit. Spolupráce trvá již od září, proto jsme si, vzhledem k intenzitě našeho kontaktu i času strávenému společně, vybudovaly bližší vztah.

 

Jak spolupráce s výzkumníky proměňuje vaši pedagogickou praxi?

Markéta: Díky spolupráci ve výzkumu se při přípravě hodin literatury nyní zaměřuji na to, aby se ke slovu dostalo co nejvíce žáků ve třídě. Snažím se také uplatňovat poznatky získané z workshopů na ÚPV FF MU a velkou měrou přispívají k proměně mé praxe také osobní rozhovory s výzkumníky, u mě konkrétně s Klárou Šeďovou. Při rozhovorech se zaměřujeme na délku a kvalitu promluv žáků, na produktivní řeč s větším akcentem na žáky, jejichž promluvy jsou méně časté, případně velmi krátké.

Při přípravě nahrávaných hodin vycházím ze sběru dat výzkumníků, kteří se zaměřují především na délku žákovských promluv. Při plánování otázek k probíranému tématu více přemýšlím nad tím, kterému žákovi, či žákyni danou otázku položit s ohledem na jejich studijní výsledky, vzhledem k jejich obavě mluvit např. ze strachu z neúspěchu. Snažím se je podpořit především dalšími otázkami, aby se nebáli a odpovídali, případně přemýšleli nahlas, a tím se dostali k požadované odpovědi. Často se zaměřujeme na to, zda a nakolik se povedlo dosáhnout vytyčeného cíle. V jedné ze zdokumentovaných hodin jsme třeba hledali znaky pověsti. Vycházeli jsme z konkrétních textů pověstí našeho kraje. Jindy si žáci měli přečíst část báje o Trojské válce. Mým cílem bylo, aby pracovali ve skupině. Jednotlivé skupiny ale dostaly rozdílný výchozí text doplněný o mnou připravené otázky typu: Které bohyně se Paridovi zjevily? Proč je musel Paris rozsoudit? Pamatuješ si z minulé hodiny něco o těchto bohyních? Kterou bohyni Paris vybral a dal jí jablko, jak se nakonec rozhodl? Najdete synonymum ke slovu spor? Chtěla jsem je mimo jiné seznámit s významem slova svár a také se rčením „jablko sváru“. Tyto otázky měli žáci u svých výchozích textů, aby jim pomohly se lépe orientovat v dané ukázce. Nakonec jednotlivé skupiny představily své řešení a také opakovaly fakta příběhu. Zbytek třídy se přitom také zapojoval, například když jsme hledali příklady pro rčení „jablko sváru“, žáci vyprávěli o svárech, které ve svém životě zažili, nejčastěji se zde objevovaly příklady sourozeneckých sporů. Právě zapojení všech žáků, kdy reagují nejen na mé otázky, ale i na sdělení spolužáků, je velkým přínosem. Děti si pak při opakování na konci hodiny pojmy a souvislosti lépe vybaví. A díky nahrávkám si i já zpětně mohu ověřit, kdo a jak dlouho na otázky a výzvy reagoval, jak kdo odpovídal, případně na koho se příští hodinu více zaměřit.

Radka: Nyní přemýšlím nad přípravami do výuky jinak. Dříve jsem uvažovala zejména nad skladbou vyučovací hodiny, metodami, které budu uplatňovat, a třídou jako celkem. Teď se zamýšlím více nad tím, jak jednotlivé konverzační kroky, se kterými se hlouběji seznamujeme při workshopech na FF MU, „napasovat“ v reálných hodinách na jednotlivé žáky tak, aby se skutečně do komunikace zapojovali všichni, a to produktivně.

 

Co vás při spolupráci s výzkumníky obohacuje?

Markéta: Tato spolupráce mě velmi baví a posouvá. Vidím, jak se děti, které se stydí, nebo jsou si nejisté, přestávají obávat neúspěchu a začínají se zapojovat do diskuse, nahlas odpovídat, byť jejich odpověď někdy nemusí být správná. Toto je hnacím motorem pro mou další práci. Zároveň ale není vždy jednoduché dívat se zpětně na „své“ hodiny na nahrávkách a rozebírat je, nicméně můžu si tak znovu ujasnit, co se povedlo, co funguje, kterou část hodiny příště raději vynechat, zkrátit, či kde postupovat jinak, tedy jak efektivněji plánovat další hodiny literatury. Mým cílem je rozmluvit co nejvíce žáků ve třídě, a tak teď více přemýšlím nad výběrem vhodného textu, nad tím, jak žáky uvést do děje a hlavně, jak formulovat otázky, které jim pomohou najít klíčová slova a důležité momenty děje či příběhu.

Radka: Obohacuje mě skutečnost, že jsem díky výzkumnému týmu svědkem toho, jak děti nabíhají na pozměněné nároky učitele na jejich práci v hodinách literatury. Zvykají si vyjadřovat své názory na rozličná témata, přemýšlet nahlas. Sleduji, jak postupně opadá stres z chyb. Učí se na sebe reagovat – vyjádřit souhlas s názorem spolužáka, doplnit jeho tvrzení o své poznatky nebo také vhodnou formou spolužákovi či mně oponovat a své stanovisko zdůvodnit. Je velmi zajímavé sledovat myšlenkové pochody žáků, nejen memorování textů z učebnic či zpaměti naučených zápisů v sešitech. Umožňuje mi to žáky poznávat.

 

Co považujete na této spolupráci za zvláště náročné nebo obtížné?

Markéta: Za nejobtížnější považuji skutečnost, že v hodině, kterou mám naplánovanou do detailů včetně otázek pro konkrétní žáky, musím hlídat nejen uplatňování konverzačních kroků, které jsem si naplánovala, text, se kterým pracujeme, správnost odpovědí, ale především zapojení všech žáků, a to vše pod dohledem kamer. Někdy se hodina povede více, někdy méně.

Radka: Pro mě je teď podstatně náročnější příprava na výuku. Také moje duševní vypětí v samotných hodinách je vyšší. Jsem v nových situacích, musím se celou dobu velmi soustředit, sledovat najednou velké množství podnětů. Často netuším, jakým směrem se komunikace rozvine, přitom se ale snažím žáky dovést k cíli, který si stanovím. Ne vždy se nám to podaří. Pracovali jsme například s ukázkami z knihy Epos O Gilgamešovi. Žáci dostali texty a já jsem chtěla, aby na konci hodiny na základě ukázek s mou pomocí vyvodili, co bývá námětem eposů a také se vyjádřili k pojmu „hrdina“. Aby uvažovali nad nesmrtelností, která by je měla dovést ke zjištění, že se člověk ‒ spíše tedy jeho jméno ‒ může stát nesmrtelným skrze své činy. V kontextu dnešní doby jsem chtěla, aby si žáci uvědomili, že se člověk může stát nesmrtelným nejen skrze činy dobré, ale i ty špatné. Při tvorbě myšlenkové mapy a následné diskusi najednou vidím, že téměř zvoní a komunikace se soustředí na nesmrtelné akční hrdiny, elixíry, Kámen mudrců, roboty, mimozemšťany apod. Sice jsme nestihli všechno, ale žáci mluvili, začali diskutovat. Neostýchali se vyjádřit svůj názor. Rozváděli své myšlenky, argumentovali. Komunikovali spolu navzájem. Samotné zavádění jednotlivých komunikačních kroků obtížné není vůbec. Jen je třeba vytrvat. Být trpělivá a dát žákům čas na „aklimatizování“ se.

 

Jakou roli nyní přikládáte pedagogickému výzkumu ve školní praxi a profesnímu rozvoji učitelů?

Markéta: Domnívám se, že pedagogický výzkum je velmi důležitý. Sběr dat z praxe různých základních škol může pomoci budoucím, ale i stávajícím učitelům k výběru efektivnějších metod při výuce. Sama jsem si to ověřila při skupinové výuce, kdy žáci pracovali celou hodinu se zaujetím a bavilo je sdílet s ostatními skupinami informace. Zjištěné poznatky, které formulovali a předávali si mezi sebou, si pak lépe zapamatovali. Skupinová výuka byla a je součástí tohoto výzkumu. Bylo to zadání výzkumníků posledních dvou nahrávacích hodin, kdy sledovali promluvy ve skupinách a poté v rámci celé třídy. Zatím nemáme aktuální výstupy z těchto hodin, předpokládám však, že až je výzkumný tým vyhodnotí, dostaneme informace o délce promluv jednotlivých žáků v rámci skupiny, délce promluv v celé hodině a srovnání s ostatními hodinami.

Radka: Vzhledem ke skutečnosti, že se podobného výzkumu účastním poprvé, můžu se vyjádřit pouze k němu. Pedagogický výzkum by měl být aplikovatelný na současnou školu, na její podmínky obecně. Výzkum ÚPV FF MU rozhodně tyto předpoklady splňuje a to mi dává smysl. Je mi potěšením s touto skupinou lidí spolupracovat.

Děkujeme za rozhovor.

 

Mgr. Markéta Němcová vystudovala učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro střední školy, obor český jazyk – hudební výchova na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Nyní vyučuje na základní škole v Jihomoravském kraji a spolupracuje s výzkumným pedagogickým týmem z FF MU.

Kontakt: nemcova.marketa@zszebetin.cz

Mgr. Radka Prošková vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, učitelství českého jazyka a výtvarné výchovy pro 2. stupeň ZŠ. Později Fakultu multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, obor Výtvarná umění. Multimédia a design. Nyní vyučuje na základní škole v Jihomoravském kraji a spolupracuje s výzkumným pedagogickým týmem z FF MU.

Kontakt: proskova.radka@zszebetin.cz