Při nácviku pravopisu a gramatiky na 1. stupni učíme žáky rozlišovat předložky od předpon (např. na stole vs. nastolit). Žáci si osvojují pravidlo, že předložky jako samostatný slovní druh stojí před jménem, píšou se zvlášť a můžeme je nahradit jinou předložkou (př. kniha leží na stole, pod stolem, vedle stolu). Oproti tomu předpona je součástí slova a píše se s ním dohromady (např. nastolit pořádek).
V rámci učiva o předponách žáci 5. ročníku získávají elementární poučení o rozlišování předpon s-/se-, z-/ze-, vz-/vze-. Stěžejní je pro ně si zdůvodnit, že předpony s-/se- se píšou ve významech směřování: dohromady (sbírat, sestavit, shromáždit), z povrchu pryč (smést, smazat), shora dolů (spadnout, seskočit) a v některých ustálených spojeních (strava, stesk). U předpon z-/ze- si musejí osvojit pravidlo, že je užíváme u slov ve významech: změny stavu (zčervenat, zesílit), dokončení děje (zvítězit, zranit) a též v ustálených případech (zpěvák, zkouška). Poučení o předponě vz-/vze- bývá nejsnazší, protože se v nich vždy píše z a obvykle se objevují ve významu směřování vzhůru (vzepřít, vzlétnout).
Problematika předpon probíraná na sklonku prvostupňové školní docházky však obnáší i úskalí, na které je vhodné upozornit v rámci výuky na druhém stupni ZŠ. Jedná se o dvojice slov lišících se právě pouze odlišným užitím předpon s-/se- nebo z-/ze-, v závislosti na příslušném slovním spojení. Výčet takových dvojic je samozřejmě v českém jazyce omezený, avšak i přesto poměrně početný. Pojďme žáky upozornit alespoň na některé nejčastější a vysvětlit jim rozdíl mezi jejich užitím.
Zatímco sbrousit (bruskou) můžeme nátěr, zub či hrany, zbrousit (prochodit) lze okolí křížem krážem. Obdobně sedřít (z povrchu pryč) je možné barvu, kůru ze stromu, bohužel zedřít (námahou a těžkou prací) se může člověk i zvíře. Při pohledu dolů shlédneme z okna, na někoho spatra (zvysoka, pohrdavě), avšak při kulturním zážitku zhlédneme film a možná se zhlédneme v hlavním hrdinovi. Mamince jistě pomůžeme, když smotáme nitě do klubíčka a skroutíme vlákna (spleteme dohromady), ale nikomu nepomůžeme, když zmotáme (popleteme) zprávy či informace a zkroutíme (překroutíme) fakta. Ublížit dokonce můžeme, když někomu zkroutíme ruku. Pokud se nám přihodí něco zlého, stěžujme si rodičům či učiteli – pokud však je něco obtížné, neztěžujme si situaci ještě více tím, že bychom si ji činili těžší (ztěžovali). Směrem dolů vždy slezeme do studny, ze stromu, avšak směrem nahoru zlezeme skalní stěnu a vrchol hory. Jestliže nám překáží v cestě, skopeme kámen z chodníku (shora dolů), ovšem na zahradě zkopeme (zkypříme) půdu a záhon. Je-li na záhonu přerostlá tráva, tatínek (či maminka) ji jistě skosí (poseká kosou), v případě oprav zahradního nábytku jeho hrany zkosí (učiní jejich úhly kosé).
Na závěr dejme žákům malé ověřovací cvičení, při němž vyberou správnou předponu: Horolezec si při s/zlézání vrcholu s/zkroutil nohu, proto musel s/zlézt zpět do základního tábora. Média bohužel zprávu o této nešťastné události s/zkroutila.
(Řešení: zlézání, zkroutil, slézt, zkroutila).
Mgr. Hana Křížová, Ph.D.
katedra českého jazyka a literatury
Pedagogická fakulta MU
Přijímací zkoušky na střední školy a příprava na ně jsou tématem, které zaměstnává žáky i učitele nejméně jeden celý školní rok. Určitě jsou tématem nejen diskusí v předmětech, kterých se bezprostředně týkají, ale také rozhovorů v hodinách angličtiny.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/2)
V tomto příspěvku se budeme věnovat české výslovnosti, ovšem nejenom v daném čísle, neboť půjde o tematickou řadu. Tentokrát pojednáme o výslovnosti samohlásek a v dalším čísle o správné artikulaci souhlásek, a to především v souvislosti s výukou češtiny jako cizího jazyka, neboť děti/cizinci navštěvují české školy.
(Vyšlo v časopise Komenský 148/2)