Výchova a vzdělávání ve výchovně-vzdělávacím procesu

11. 5. 2020 Adam Veřmiřovský

Výchova a vzdělávání je problematika, kterou lze nahlížet z různých úhlů pohledu. V tomto textu se krátce zamyslíme nad jejich propojením i způsobem zápisu, což spolu ostatně souvisí.

Setkávám se stále (ano, i na pedagogické fakultě) s nejistotou, jak toto slovní spojení zapsat. Nutno podotknout, že ona nejistota je vlastně pochopitelná. Chceme-li totiž slovy popsat kupříkladu zeleno-modrý pruhovaný svetr, využijeme v zápisu spojovník (nikoliv pomlčku) a vzniknuvší složeninu zapíšeme bez mezer. Chceme-li vyjádřit, že určitý (celý) svetr má odstín, který lze na škále barev umístit někam do rozmezí mezi zelenou a modrou, zapíšeme slovo bez spojovníku, tedy zelenomodrý. Zelená zde určitým způsobem ovlivňuje barvu modrou, která však převažuje.

Jak s touto informací pracovat při zápisu výchovně-vzdělávacího procesu? Tradice říká, že se jedná o rovnoměrné propojení obou složek (i proto jej ostatně zapisujeme se spojovníkem, jenž zde zastupuje spojku a mezi adjektivy výchovný a vzdělávací). Snažím se přijít na příklad z praxe, který by dokládal zápis formálně chybný (neodvážím se jej zde chybně zapsat, abych čtenáři «neimprintoval» obrázek slova, které – zdá se – vlastně neexistuje), tedy opisem: výchovně-vzdělávací proces dohromady bez spojovníku, kdy výchova by byla jen marginální složkou, kterou je však – představme si pro tuto chvíli – podbarvena složka vzdělávací v podstatě neustále. Už jen způsobem, jakým s dětmi komunikujeme, je vychováváme vlastním příkladem. Je to záležitost marginální? Leda bychom posun výchovy na okraj našeho zájmu sami dopustili.

A zdalipak lze jen vychovávat, aniž bychom vzdělávali? Záleží na nás. Když žákyni či žákovi (znovu a trpělivě) osvětlujeme, proč není vhodné na školní chodbě vykřiknout, byť v oprávněném rozhořčení, vulgární výrazivo, kdo by odolal a neopravil dotyčnému v daném vulgarismu chybnou koncovku?