Vyjmenovaná slova a etymologie: pych a mlýn

17. 1. 2022 Vít Boček

Jak známo, vyjmenovaná slova netvoří pevně danou sadu. Autoři většiny učebnic vybírají z kánonu vyjmenovaných a s nimi příbuzných slov jen jistou podmnožinu, přičemž stranou obvykle ponechávají slova, jež by dnešním žákům byla již obtížně srozumitelná a o potřebě jejich osvojení ve věku kolem osmi let lze důvodně pochybovat. Zpravidla tak v učebnicích nenajdeme termíny jako babyka, vyza či vlys ani knižní výraz slynout.

Přesto nelze říci, že by měl učitel při seznamování žáků se slovy, v jejichž základu se píše ypsilon, vždy snadnou úlohu. Mohu-li soudit z vlastní zkušenosti rodiče dítěte, které touto zatěžkávací zkouškou nedávno prošlo, v nejrůznějších cvičeních se jejich autoři neštítí předkládat žákům k doplnění P šely, V toň nebo Op š (obyvatelé těchto lokalit prominou). Pravda, vlastní jména se snad ještě můžeme naučit jako pouhé nálepky. Nechce-li však učitel ovečkám jemu svěřeným předložit k přežvýkání jen bezduchý seznam slovních forem obsahujících ypsilon, musí i v případě řady jmen obecných získat odbornější znalosti.

K pochopení, proč se v daném slově ypsilon píše, či naopak nepíše, pomáhá poukaz na jiná příbuzná slova mající význam, který s významem daného slova tu více, tu méně zjevně souvisí. Mnohdy si přitom nevystačíme s aktuálním významem slova v dnešní češtině, zaznamenaným ve výkladových slovnících, ale je třeba nabýt povědomí o významu starším či nejstarším, a celkem vzato tak o historii daného slova. Ocitáme se tím na poli někdy dosti dobrodružného pátrání po původu slov, tedy v oboru etymologie.

Etymologické slovníky češtiny nám budou ve většině případů dobrými pomocníky. Tak v případě slova pych s významem ‘poškození nebo krádež (polního, lesního, vodního) majetku’ se v nich dozvíme, že původní význam obsahoval také rys svévolnosti či zvůle, jednalo se o ‘zpupné narušení cizího majetku’, například svévolnou jízdu cizím lesem. Odtud již lehce vysvětlíme příbuznost se slovem pýcha a odmítneme vnucující se spojitost se slovem píchat.

Najdou se však i případy, kdy nám pohled do etymologického slovníku sice pomůže pochopit souvislost mezi slovy, nebo absenci takové souvislosti, ale nedostane se nám přitom vysvětlení, proč se v jednom z nich píše ypsilon, zatímco ve druhém nikoli. Slovo mlýn si jistě každý uživatel češtiny rychle spojí se slovesem mlít. Půjde však o chybnou asociaci, neboť z etymologického hlediska se jedná o slova různého původu. Zatímco mlít je domácím slovem s vývojem dlouhým několik tisíc let, mlýn je oproti němu slovem relativně mladým: vzniklo ve středověku přejetím buď staroněmeckého mulīn, nebo latinského molīna, molīnum. Doposud však nikdo nepřišel s uspokojivým vysvětlením, jak se v českém slově vzalo ý, když ve zdrojových slovech není. V tomto případě se spokojíme se sdělením, že mlít je slovo domácí, zatímco mlýn je cizího původu. A budeme doufat, že se některý ze zvídavých žáků nezeptá, zda jsou mezi vyjmenovanými slovy i nějaká další cizí slova. Otevřel by tím totiž možná Pandořinu skříňku, jejíž obsah si troufneme prozkoumat někdy příště.

doc. Vít Boček

etymologické oddělení

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.