Rozhovor se Sandrou Holákovou o jejím pojetí výuky ve škole a v televizním pořadu UčíTelka

17. 8. 2020 Anna Tomková

Prosíme, abyste se nejprve čtenářům Komenského jako učitelka primární školy sama představila.

Dovolte, abych se představila citátem: „Učitel nepředává svou moudrost, ale spíše svou lásku a víru.“ Napsal Kahlil Gibran ve své knize Prorok. Tento citát vystihuje mé profesní přesvědčení. Všechny děti vidím jako schopné a slušné lidi, ke kterým se snažím přistupovat s respektem. Snažím se jim naslouchat, chápat je a vytvářet podmínky, aby se mohly učit (přemýšlet, bádat, diskutovat, objevovat ...) a rozvíjet svůj potenciál (vědět, kdo jsem a kým chci být). Mám radost, když vidím, jak se učí jeden od druhého nebo když spontánně tvoří, když si plácnou, že společně vyřešili úlohu či dokončili projekt, jednoduše projevují se autenticky a autonomně. Kořeny mých postojů a profesních přesvědčení tvoří Hejného metoda výuky matematiky (h-mat.cz), vzdělávací program Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT, kritickemyslení.cz) a dramatická výchova. Právě takto jsem se představila také v UčíTelce, o které bude v tomto rozhovoru ještě řeč.

Můžete představit také své žáky a školu, ve které teď učíte?

V mé třídě je 19 žáků. Momentálně jsou to prvňáčci. Třídu tvoří převážná část chlapců, což má vliv na průběh vyučovacího dne. Ve třídě máme dva žáky s individuálním vzdělávacím programem a jednoho asistenta. S kolegyní, která učí v paralelní třídě, se orientujeme na podporu čtenářství, chystáme společné projektové dny a snažíme se vybudovat mezitřídní přátelské vztahy mezi dětmi.  

Naše škola je úplná, nachází se v obci Ostrožská Nová Ves. Má celkem 260 žáků. Díky projektům a grantům je škola velmi dobře vybavena materiálně, co se týká pomůcek i techniky. V třídách prvního stupně jsou umístěny interaktivní tabule, třídy druhého stupně mají k dispozici dataprojektory. Úspěšně probíhá i spolupráce se zřizovatelem, díky ní škola disponuje nově vybudovaným školním hřištěm. Klíčovou profilací školy jsou jazyky. Pravidelná každoroční spolupráce se zahraničními školami v rámci programu Erasmus+ je zajišťována paní zástupkyní ředitelky Adélou Botkovou. Projekt nabízí dětem v naší obci využívat smysluplně cizí jazyky a také setkání s jinými kulturami, které vždy přináší obohacující zkušenosti. Paní ředitelka Alena Horáková nechává prostor silným stránkám učitelů, fandí jim a podporuje jejich kreativní nápady. Ve filozofii školy se myslí jak na žáky nadané, tak žáky ohrožené školním neúspěchem. Jak to v moderních školách bývá, nechybí u nás tradiční projektové dny, vánoční a environmentální dílny, žákovský parlament, jehož prostřednictvím se žáci zapojují do chodu školy.

 

Obrázek 1. S letošními prvňáky.

Ve vaší pedagogické praxi hraje důležitou roli dramatická výchova. Můžete vysvětlit proč?

Dramatická výchova je pro mě jako učitelku jedinou výchovou, v jejímž procesu je pro dítě nástrojem učení jeho psychosomatická jednota. Vstupuje do her, do improvizací se svými postoji, přesvědčeními, hodnotami a zkušenostmi. Fikce mu umožňuje prožít i to, co by v jeho reálném životě mohlo být velmi nepříjemné, nebezpečné, nebo až emocionálně bolestné, tzv. může si obout boty někoho jiného. V průběžných reflexích nebo při reflexích na konci lekce, může přehodnotit svoje mínění. Jeho prožitky a zkušenosti, které jsou nepřenosné, mu již nikdo nevezme. Dramatická výchova mi tak umožňuje rozvíjet a kultivovat osobnostní i sociální stránku dítěte. Takto chápu jádro dramatické výchovy já, ale její možnosti jsou širší, proto odkazuji čtenáře na odborné publikace o dramatické výchově, např. od paní profesorky Evy Machkové, kterou považuji za matku dramatické výchovy v Čechách a od které se stále učím a se kterou spolupracuji.

Do své výuky na prvním stupni začleňuji metody a techniky dramatické výchovy v rámci výuky přírodovědy, vlastivědy, literatury. Ráda ji propojuji i s výtvarnou a hudební výchovou. Pro podporu čtenářství a pochopení vlastivědných témat využívám strukturované drama, ve kterém si děti mohou např. zažít příběh hlavního hrdiny knihy nebo okusit historii na vlastní kůži. Mluvní a hlasovou výchovu pravidelně zařazuji do ranního komunikačního kruhu. Dramatická výchova má pro mě na prvním stupni široké využití a obrovský přesah od svého obsahu k duši malého človíčka. Po zkušenostech s dětmi, které jsou vystaveny působení dramatické výchovy, vnímám u dětí vždy posun v jejich sebedůvěře, sebevědomí a schopnostech chápat druhého i spolupracovat s ostatními. To se také projeví při práci na inscenacích, které děti rády tvoří, nejraději pro svoje kamarády a rodiče. V minulém školním roce jsme s páťáky připravili inscenaci Demokracie k výročí republiky. Byl to náš třídní výstup k celoškolnímu projektu a sklidili jsme velký úspěch. Letos jsme začali pracovat na inscenaci i s našimi prvňáčky. I když práci na inscenaci považuji za druhotnou, tvoří taktéž důležitou součást dramatické výchovy. Tedy pokud probíhá tvořivou cestou, jejíž nedílnou součástí je autorství a autentičnost dětí, nikoliv práce na inscenaci jako cvičení „dětských opiček“.   

Můžete učitelům doporučit nějaké své zajímavé náměty či zdroje pro výuku dramatické výchovy nebo uvést konkrétní příklad z vaší výuky?

Náměty a inspiraci často hledám v knihách a nosných příbězích (např. Jennifer Berneová: Kamil, který neuměl létat) a v pohádkách (Jan Vladislav – Strom pohádek). Nicméně jsem otevřená inspiraci, která může přijít z každodenního života nebo jiných umění. Někdy mne inspiruje obraz, báseň, přísloví, netradiční starý nebo úplně obyčejný předmět (jedna má lekce, která je k dohledání v knize Škola dramatickou hrou – dramatická výchova v primární škole, je postavená na obyčejném deštníku). Doporučuji knihu ucelených lekcí pro dramatickou výchovu od Radka Marušáka a jeho kolektivu Dramatická výchova v kurikulu současné školy. Než se člověk pustí do lekcí dramatické výchovy, je jistě užitečné projít dramatickými semináři, nabýt teoretického základu i si ji vyzkoušet sám na sobě. Protože jako učitelé pracujeme s dětmi jako komplexními osobnostmi, mohou se někdy projevit emociální rány nebo se dotknout slabého místa, a učitel by měl vědět, jak s tím naložit, jak to ošetřit. Volba tématu, adekvátnost látky vzhledem k vyzrálosti skupiny a k individualitám ve skupině je – podle mých zkušeností – neodmyslitelná.

Důležité místo ve vašem profesním životě má také pojetí výuky matematiky podle prof. Hejného.

Ano, máte naprostou pravdu. Je to pojetí konstruktivistické a změnilo můj způsob přemýšlení o roli žáka a o roli učitele ve výuce. Je to výuka orientovaná na budování schémat (h-mat.cz, O metodě). Schéma si budujete životní zkušeností. Když si představíte svůj dům či byt, dokážete spočítat, kolik máte v domě oken, dveří nebo koberců. A jak je možné, že to váš mozek ví, když jste se to nikdy neučili? Stejně je tomu i matematice, životní zkušenost tady žák získává řešením úloh, které jsou systematicky propracované a žák si svou prací buduje velké množství schémat. Schéma si představuji jako propletenou síť pavučin, když člověk řeší úlohu nebo problém, vyhledá si mozek optimální cestu. Když jsou v hlavě „sloupečky“, které si představuji jako nepropojené žebříky, má člověk obtíže najít optimální cestu řešení, protože spoje neexistují. Pro mne je matematika o hloubce a kvalitě myšlení, nikoli o rychlém výsledku.  Hejného metoda mi odpovídá na otázku jak diferenciovat výuku pro děti tak, aby všichni žáci s různou startovní čárou mohli růst do svého maxima. Nabízí mi gradované úlohy s různými obtížnosti a není nutné, aby všichni žáci řešili tytéž. Další důležitý aspekt této metody je diskuse nad různými strategiemi řešení úloh. Děti tak mnohem lépe proniknou do podstaty matematického jevu a zároveň se učí argumentaci v diskusi. A tak se děti učí nejen matematice, sociálním dovednostem, ale trénují i svoje myšlení pro řešení problémů. 

 

Obrázek 2. Výuka matematiky v páté třídě.

Od studentských let jsem také příznivcem programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT, kritickemysleni.cz), které dotváří mé profesní přesvědčení v jiných předmětech. Pro výuku matematiky se zapojuje jiná část mozku než pro výuku jazyka, proto jsem se zajímala, jak v podobném duchu jako v matematice rozvíjet děti i v jiných předmětech. Po absolvování mnoha kurzů jsem si z RWCT převzala metody, jak rozvíjet čtenářství, podporovat myšlení žáků, stejně jako strukturu lekce pro plánování, pro přípravy bloků lekcí i třídních projektů.  

Tyto moje tři pilíře, tj. Hejného metoda, RWCT a dramatická výchova tvoří základnu jak pro moji práci s nejmenšími prvňáčky, tak i s dospělými učiteli při lektorování.

 

Jak pracujete se svými žáky během uzavření škol v souvislosti s epidemií koronaviru? Jak probíhá a jak vypadá výuka?

Ze školní výuky se stala výuka domácí, kterou jako učitelka v této chvíli garantuji obsahem a podporou rodičů. Celý tým naší školy – tedy i já – se snaží přizpůsobit technickým možnostem rodin. Na tuto situaci nikdo nebyl připraven, proto jako škola hledáme dostupné a spravedlivé možnosti pro všechny žáky. Na každý týden rozplánuji výuku den po dni s přesahy na mezipředmětové vazby. Vytvořím tabulku týdenního plánu, pracovní listy, vyhledám inspirativní odkazy k tématům výuky a vše e-mailem odešlu rodičům. Ve škole fyzicky vytisknu materiály pro tři rodiny, které nemají k dispozici tiskárnu. S rodiči komunikuji především přes e-mail, telefon, přes aplikace Skype nebo WhatsApp. Každý týden mi rodiče posílají vyjádření k průběhu a zvládnutí úkolů, posílají fotografie výrobků žáků, pracovních listů nebo k průběhu domácí výuky. Chystám se s dětmi po návratu do školy vytvořit z fotografií album (možná to bude kronika naší třídy). V této chvíli pracuji na přípravě online tripartitních schůzek.

Jaké řešíte v této souvislosti problémy?

Mám přes týden vypsané konzultační hodiny, ve kterých se s dětmi každý týden potkávám online S každým zvlášť. Bohužel ne všechny rodiny dětí z naší školy mají k dispozici technické vybavení pro takovou konzultaci. S těmi se spojím bohužel jen telefonicky.

 

Hned na začátku uzavření škol v souvislosti s epidemií koronaviru jste začala vyučovat v televizním pořadu UčíTelka. Jakým způsobem jste se ke spolupráci s Českou televizí dostala?

Odpověděla jsem na e-mail, ve kterém byly stručné informace o chystaném projektu. Napsala jsem, že jim ráda pomůžu. Nepředstavovala jsem si, že půjdu před kamery.

Prošla jste nějakým konkurzem?

Spíše výběrovým řízením, ale dodnes nevím, jaká byla kritéria výběru. Až později jsem se dozvěděla, že výběr byl učiněn z více než 200 učitelů, kteří stejně jako já odpověděli na e-mail.

Jaká je to pro vás zkušenost?

Velmi cenná. Přesahuje mé dosavadní profesní kompetence. Při živém vysíláním v mé mysli běží asi čtyři linky ‒ scénář lekce, napojení na děti ve studiu, oslovování dětí doma před obrazovkami a také jejich rodiče, potažmo odbornou veřejnost. Všechny čtyři skupiny mají různá očekávání a od nás se očekává, že je do velké míry naplníme. Proto každou svou přípravu i výstup reflektuji. Za běhu se učím „dívat do kamery“, mluvit ke dvěma skupinám diváků (děti i rodiče), připravovat vyučovací jednotku jako bodový scénář. Učím se, jak do dvacetiminutové lekce dát to nejdůležitější z obsahu jedné vyučovací hodiny. Jak v krátkém čase najít inspiraci pro zadané téma a jak každou lekci lákavě uchopit. Hned poprvé s páťáky se mi podařilo vést lekci konstruktivisticky. Dávala jsem dětem ve studiu prostor pro vyjadřování svých myšlenek. Měla jsem nachystané gradované úlohy, u kterých se postupně zvyšuje obtížnost a dva žáci zcela autenticky spolupracovali a při správném vyřešení úlohy si plácli.  Byla na nich vidět jejich čirá radost. To mne potěšilo, o to jde, to by měli žáci ve školách zažívat často, tato radost z učení vytváří vnitřní motor pro jejich další seberozvoj.

 

Obrázek 3. Učitelkou v době karantény.

Mění nějak tato zkušenost váš pohled na učitelskou profesi, na vyučování nebo i na sebe jako učitelku?

Částečně ano. Mívala jsem tendence hodnotit dobrou a špatnou učitelskou praxi. Tady jsem velmi pocítila, že jsem v tom všichni spolu, jako učitelé (národ) na jedné lodi. Viděla jsem, že každý učitel pracuje, jak nejlépe umí. Kolikrát se nám učitelům/učitelkám stane, že jdeme s výborně promyšlenou lekcí s kůží na trh, ale pak reagujeme na podněty dětí a všechno je jinak. Proto dnes se snažím více porozumět souvislostem a nastalé situace během lekce reflektovat, jak se v dané situaci zachovat lépe. Učím se rozlišovat podařené momenty od těch méně podařených a na vyučování se dívat jako na cennou zkušenost.

Celkově vnímám, jak jsou učitelé obětaví lidé. Většinou nemáme dostatek sebevědomí postavit se za naši profesi. Bylo to znát na původních podmínkách pro náš televizní výkon i na finančním ohodnocení, které první měsíc bylo stejné jako honorář pro dítě.

Nevnímám změnu svého pohledu na vyučování, i před televizními obrazovkami se snažím dosahovat svých profesních hodnot vycházejících z konstruktivistické výuky. Dostávám neočekávanou zpětnou vazbu, která je povzbuzující a podporující od lidí z naší profese, ale i od lidí z jiných oborů, např. ekonomie. Tato zpětná vazba ještě více ukotvuje můj pohled na mou roli učitelky jako průvodkyně, která je odpovědná za obsah a vytváření podmínek pro učení (myšleno materiálno, sociální a mezilidské vztahy, potrava pro kognitivní rozvoj).

 

Můžete shrnout, co vás na učitelské profesi hodně baví a co vás trápí? Co vás nabíjí?

Mám ráda celý proces od příprav vyučovacích jednotek, přes jejich realizaci až po reflexi vyučování. Společným jmenovatelem jednotlivých částí je pro mne tvořivost. Baví mne naslouchat dětem a poznávat svět z jejich úhlu pohledu (někdy je i obtížné porozumět). Ze všeho nejvíc mne však baví pozorovat proces jejich růstu a dozrávání jejich osobností po všech stránkách. Někdy je ten pokrok tak velký, že se člověk nestačí divit, a jen se raduje s nimi. To je to, co mne nabíjí. A co mne trápí na učitelské profesi? Z mého pohledu nedostatečné podmínky pro profesní růst každého učitele, nedostatečné podmínky pro inkluzi ve školách a neadekvátní platové podmínky (postrádám smysluplný kariérní řád).

Bojujete preventivně proti riziku vyhoření?

Nebojuji, pokud se pro něco nadchnu, jdu do toho intenzivně a naplno. To nadšení mi vydrželo téměř devět let, ale minulý školní rok jsem cítila, že než dělat svou práci napůl, tak ji raději dělat nebudu. Dokončila jsem školní rok, změnila na tři měsíce zaměstnání, a pak jsem odletěla do Barcelony, kde jsem se učila tančit swing ve vyhlášené swingové škole. Potkala jsem tam učitele ze státních i alternativních škol. Podařilo se mi domluvit si prohlídku v jedné alternativní škole Learn Life (learnlife.com), která je zaměřená na druhý stupeň a střední školu. Respektive se jedná o vzdělávací centrum, kde se „žáci“ vzdělávají ve třech úrovních Explorers, Creators, Changemakers. Jedním z filozofických východisek je program kreativního myšlení „design thinking, design for change“ (dfcworld.com). Škola je také specifická tím, že byla architekty navržena podle reálných návrhů dětí. Je to moderní škola, která uspořádáním místností a otevřeného prostoru spíše připomíná prostory pro pracovní centrum. Průvodci se dívají na děti jako na jedinečné bytosti a pomáhají jim připravovat vzdělávací aktivity pro jejich osobní jedinečnou cestu. Někteří žáci přicházejí s odvážnými myšlenkami, jak měnit svět kolem sebe nebo si vytvářejí své business plány a v navazujících nejvyšších ročnících se je pokoušejí realizovat. Během svého pobytu v Barceloně jsem začala vnímat, jak mi moje práce chybí. Rozhodla jsem se, že se vrátím do Čech, respektive odejdu z Prahy a najdu si jiné podmínky pro svou práci, odešla jsem na Moravu a přijala práci v mé rodné vesnici. Tak jsem se vrátila ke své práci.  

Jak stíháte např. kloubit práci se svými žáky s účinkováním v televizní pořadu UčíTelka?

Hekticky. Polovinu týdne se intenzivně věnuji obstarávání své třídy a druhou polovinu věnuji přípravám na živé vysílání. Často pracuji do pozdních nočních hodin, aby se dalo vše stihnout. Na živé vysílání musím rozpracovat zadané téma, připravit prezentaci, svůj scénář, scénář reflektovat didakticky i technicky, přichystat pomůcky a dostavit se na technickou zkoušku a samozřejmě v předstihu na vysílání.

Jaké profesní výzvy máte stále před sebou?

K tomu plnému úvazku ve škole se věnuji také lektorování. Ráda bych se v této oblasti dále vzdělávala, nyní bych pro sebe viděla užitečný kurz mentoringu nebo koučování. Také bych ráda absolvovala výcvik v hodnotovém vzdělávání sestry Cyril (www.skolacyril.org)[1], protože program rezonuje s mými profesními východisky a inspiroval mne zážitek z jedné lekce, kterou jsem s jejich lektory zažila. Další vnitřní potřebu pro profesní seberozvoj vidím v programu Výchova bez poražených, četla jsem stejnojmennou knihu a našla jsem v ní odpovědi na své osobní otázky, se kterými se ve své praxi často setkávám, např. předávání zodpovědnosti žáků při řešení jejich problémů. Někdy mívám tendenci řešit za ně jejich „problémy“, ale to není nutné, a stačí jim pomoct dobrými otázkami.

A jaké cesty svého dalšího profesního rozvoje považujete pro sebe za účinné?

Aktivně si vyhledávám vzdělávací kurzy, na kterých si zapisuji podstatné myšlenky, někdy si své záznamy eviduji i v myšlenkových mapách. Moje deníky jsou pro mne důležitými poklady, protože se k nim opakovaně vracím a pročítám si je. Pokud získám na kurzu inspiraci, většinou se ji následující pracovní týden snažím opakovaně vyzkoušet v praxi. Píšu si své osobní dlouhodobé i týdenní cíle, na kterých chci pracovat. Pravidelně chodím do knihovny i knihkupectví a zásobuji se odbornou literaturou a vybranými časopisy. Stejně jako na kurzech si zapisuji myšlenky z knihy, které se pak pokouším ve své praxi realizovat. Avšak ne vždy se to podaří hned. Nicméně učím se být i k sobě laskavá a trpělivá, proto zkouším změny zavádět znovu a nevzdat se. Dospěla jsem k zjištění, že se o změnu musím pokusit třikrát až pětkrát, než začne ve třídě fungovat. Mám na mysli např. používání zpětné vazby, různé způsoby kooperativního učení atd.

Co byste chtěla touto cestou ještě sdělit svým kolegům učitelům?

Cením si všech svých kolegů. Chci jim sdělit velké poděkování za jejich často nedoceněnou práci. S prvním červencem sedí přes dvě stě učitelů v lavicích na letních školách, aby se každý rok profesně vyvíjeli dál. Často si nemalou částku za letní školu hradí sami a věnují tomu část své dovolené, vědomi toho, že za jejich profesní růst je nečekají žádné výhody. Ve které jiné oblasti jsou toho lidé schopni? Vědomí této síly, která tkví v srdcích učitelů, mne naplňuje nadějí, že budoucí generace mohou pomalu měnit svět k mírumilovnější společnosti, která dokáže najít způsob života, jak žít v harmonii s přírodou.

 

 

 

PhDr. BcA. Sandra Holáková

Vystudovala obor dramatická výchova na Divadelní fakultě AMU v Praze a učitelství pro 1. stupeň ZŠ na Pedagogické fakultě UK v Praze. 2017 dokončila certifikaci pro lektorství výuky matematiky Hejného metodou. Nyní působí na Základní škole v Ostrožské Nové Vsi ve Zlínském kraji. Její profesní zájem stále směřuje do oblasti dramatické výchovy, Hejného metody, kooperativního učení a programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení.

Kontakt: sandra.holakova @centrum.cz

 

[1] Rozhovor se sestrou Cyril Moon O škole, která připravuje děti k tomu, aby měnily společnost, vyšel v roce 2016 v časopise Komenský 141/1.