Vzdělávání s využitím konceptu obrázkové prezentace

24. 9. 2021 Anna Zelenková

Samková, L. (2020). Metoda Concept Cartoons. České Budějovice: Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity.

Monografie Libuše Samkové Metoda Concept Cartoons představuje zdařilý pokus využít obrázkovou reprezentaci v kontextu matematického vzdělávání, resp. tuto výukovou pomůcku metodicky uchopit jako alternativní model profesní přípravy budoucích učitelů matematiky na prvním stupni základní školy. V šesti přehledně strukturovaných kapitolách s úvodem a závěrem prakticky seznamuje s metodou Concept Cartoon vytvořenou B. Keoghovou a S. Naylorem v devadesátých letech 20. století ve Velké Británii, kteří komiksovou formu založenou na propojení verbálního a vizuálního kódu využili jako prostředek na zvýšení motivačního efektu ve výuce matematiky, a to zejména při učebních, tzv. otevřených úlohách. Samková objasňuje genezi této metody, upozorňuje na terminologická úskalí českých (neanglických) ekvivalentů a také podává názorné aplikační příklady v matematickém vzdělávání. Myšlenka edukační konkretizace komiksu jako multimediálního žánru se objevuje již v knize Orbis Pictus od J. A. Komenského, který si uvědomil, že člověk myslí v obrazech a že tím lze vyvolat zvýšený recepční zážitek. V současné postmoderní sféře vizuálnost jako konstrukční princip 21. století relevantně poznamenala proces učení tím, že pojmovou abstraktnost jazyka intenzivně spojila s formováním obrazu, jeho emocionálních kvalit. Samková respektuje skutečnost, že pro psychodidaktické potřeby tzv. efektivního vyučování, jak jej definuje Pedagogický slovník (4. vyd., Praha: Portál, 2003) autorů J. Průchy, E. Walterové a J. Mareše či monografie Psychodidaktika: metody efektivního a smysluplného učení a vyučování (Praha: Grada, 2011) od J. Škody a P. Doulíka, je důležité, aby efektivní učení mělo podobu objevu, nejlépe prostřednictvím smyslového vjemu a také bylo přizpůsobeno individuálním schopnostem jedince.

            Tomuto teoretickému postulátu komiksová forma ideálně vyhovuje už proto, že vizuálnost vytváří přirozenou asociační vazbu s osvojenými poznatky. Za nejdůležitější část celé publikace považuji druhou kapitolu Typologie matematických úloh Concept Cartoons, která vznikala na základě dlouhodobé empirické studie a vlastního sběru dat, přičemž v této analýze byly sledovány vztahy mezi obrázky a matematickým obsahem jejich písemných řešení. Samková si klade otázku hledisek třídění, kde rozlišuje objektivní a subjektivní kritéria, přičemž v rámci objektivních (třídění úloh bez ohledu na aktuální znalost žáků) specifikuje úlohu v pozadí obrázku a obsah bublin. Obrázek je znakem, jehož segmenty jako „označující“ detaily metonymicky souvisejí s „označovaným“. V každém obrázku totiž dochází mezi „mluveným“ a „zobrazeným“ k opozici, harmonii nebo k sémantickému rozptylu. Žák se seznámí s výpověďmi v bublinách, musí se však vracet, nečte tudíž lineárně, ale kurzoricky. Pokud je tento proces vnímání harmonický, dochází k osvojení a k hlubšímu pochopení smyslu. Komiksový obrázek prostorově pracuje s centrální lineární perspektivou, která převažuje, přičemž zde platí skutečnost, že primární příznaky jsou smyslově vnímatelné příznaky lokální, tj. místní, zatímco sekundární příznaky zachycují vztahy mezi lokálními vlastnostmi a terciární (abstraktní) zobecňují vztahy mezi vztahy. Žák při vnímání bude analyzovat obrázek, ale nebude se dívat na celek, očima bude fixovat jen nejdůležitější znaky, zatímco nedůležité bude přeskakovat. Forma, tj. linie, tvar, plocha, objem, rozsah obrázku, jeho barevnost apod. musí žáka didakticky navést k tomu, co chceme, čili k tomu, co je důležité.

            Toto zjištění vede Samkovou ke hledání vztahů mezi typologií matematických úloh a „označujícím“ v obrázku jako strukturní částí znaku. Někteří didaktici dnes mluví nejen o čtenářské či matematické gramotnosti, ale i o tzv. komiksové gramotnosti, kterou mají na mysli soubor základních dovedností umožňujících čtenáři, v našem případě žákovi, porozumět obrázku, analyzovat v něm podstatné. Rozhoduje tudíž při vnímání a při pochopení smyslu zdařilost vizualizace, nejen komplementarita vizuální a textové složky, obecně celková grafická realizace, do které paradoxně patří i třeba aspekt barevnosti, perspektivy, vztahu šířky a délky v obrázku apod. Autorka uvádí řadu konkrétních příkladů, v nichž komiksová bublina prezentuje matematický obsah, přičemž názorně ukazuje, za jakých podmínek se drobné změny úlohy v pozadí obrázku projeví či neprojeví v matematické správnosti řešení. Ten samý tematický prvek (postava, věcný detail, graficky zvýrazněné písmo apod.) v neohraničeném prostoru má totiž jinou sémantickou platnost než v sekvenci s rámečkem. Samková si je v této souvislosti vědoma, že i transformace rámečku spolu s eventuální úpravou zobrazených detailů může představovat prostředek žákovské aktivizace vizuálního vnímání.

            Samková má přehledný, výkladový styl, dokáže dobře zformulovat problém a následně jej vysvětlit. Svůj výzkum opřela o dotazníkové šetření s více než 300 respondenty a provedla kvantitativní i smíšenou diagnostiku didaktické znalosti obsahu. Sympaticky také působí diverzifikace recepčního zaměření publikace, které je zde širší a které oslovuje začínajícího, budoucího učitele, jemuž poskytuje didaktický návod, jak žáky motivovat pro netradiční a zábavnou matematiku založenou na hře a formativní vnímání úlohy jako komplexního textového znaku. Co se týče úvahy o neexistenci českého ekvivalentu Concept Cartoon, lze souhlasit s autorkou, že hledání přesného překladu do češtiny je velmi obtížné, protože zde není k dispozici adekvátní jednoslovný výraz pro kreslený obrázek s bublinovou výpovědí. Neznamená to však, že bychom se neměli o pojmoslovnou identifikaci této pomůcky do budoucnosti pokoušet. Nejblíže by byl asi název konceptuální komiks anebo pragmatický komiks, anebo mluvit o pragmatickém obrazovém komunikátu či pragmatickém vizuálním narativu. Autorčiny výzkumné závěry se celkově přibližují badatelským aktivitám tzv. Evropského jazykového institutu (European Language Institute – ELI), který vznikl roku 1980 v Itálii a který se zabývá využitím komiksu jako vzdělávací pomůcky nejen v humanitních vědách, ale i v matematickém vzdělávání a fyzice. Právě tento institut razí zásadu, kterou prostřednictvím této metody Samková důsledně uplatňuje v matematickém vzdělávání, a to, že do komiksové formy lze převést jakoukoli učební látku, kterou můžeme vizualizovat, výtvarně prezentovat a následně žákům zprostředkovat formou hry a příběhu. Musíme však zůstat zdrženliví v úsilí nahradit tradiční učebnice komiksovými příručkami, protože dětští psychologové upozorňují u neřízené a pravidly neomezené vizualizace na skrytá či otevřená nebezpečí nekalé reklamy či politické propagandy. Samková proto koncept obrázkových reprezentací vytvořených pedagogem neabsolutizuje, chápe jej především jako alternativní, avšak perspektivní způsob přípravy budoucích učitelů matematiky, kteří hledají netradiční inspiraci pro svou praxi.

                                                                       Doc. PhDr. et PaedDr. Anna Zelenková, Ph.D.

                                                                       Slovanský ústav AV ČR, v. v. i., Praha