Zdroj bytostně jiskřivý – Zážitková pedagogika: teorie holistické výchovy

17. 8. 2020 Richard Macků

Jirásek, I. (2019). Zážitková pedagogika. Teorie holistické výchovy (v přírodě a volném čase). Praha: Portál.

Mnohdy s vtipem, stylem autorovi vlastní, tj. pěknou a vzletnou češtinou burcuje čtenáře k zamyšlení, ale i k akci (jako kdyby se snažil dostát v knize popisovanému spojení vita activa a vita contemplativa). Bojuje nejen za terminologicky přesnější označení praxe reflektované zážitkovou pedagogikou (tj. holistické výchovy), ale především nabádá k hlubokému poznání východisek tohoto výchovného přístupu – a to jak historických, tak myšlenkových. Kniha Zážitková pedagogika, loňský počin Iva Jiráska, tak svým záběrem stojí na pomezí sociologie, filozofie a pedagogiky.

Po osobním úvodu, ve kterém autor skrze vysokou míru intimity navazuje přátelsky blízký vztah se čtenářem (v takto pojaté publikaci považuji zvolený styl uvedení za skvělý), následuje historický exkurz k východiskům dnešní holistické výchovy, ale i k formám, kterých v minulosti nabývala: k experimentálním kurzům, tábornickým školám ad.

Celá „dramaturgie“ knihy je pojata velmi zajímavě. Mám na mysli nejen výběr témat, z nichž některá jsou čtenářem očekávána (historický vývoj, dramaturgie, reflexe – ta navíc neotřele pojata), ale jiná jsou milým a cenným překvapením – např. důraz na celek (holos). Zajímavé je však i spirálové řazení těchto témat do celku textu – po letmém seznámení s tématy knihy v jejím úvodu jsou představeny základní předpoklady holistické výchovy – pobyt a pohyb v přírodě. K nim se pak autor znovu vrací v kap. 8 a 9, k tématu celistvosti pak v kap. 11, a vytváří tak spirálu poznání: čtenář je již poučen a zmíněná témata může v druhé části přijmout se zcela jinou vážností, řekl bych plně.  Asi i proto téma „prožívání“, jehož rozpracování by čtenář očekával v úvodu, paradoxně celou knihu postupně uzavírá (kap. 13). Je tak zdůrazněna optika, se kterou má čtenář informace z této kapitoly přijímat (např. představení pojmu transformativní prožitky umožňuje odpovědět na  jednu z nejpalčivějších otázek oboru, totiž: jak lze vysvětlit, že i krátkodobá intervence v podobě zážitkového kurzu může proměnit celek lidského života z dlouhodobé časové perspektivy).

Pokud jsem výše uvedl, že autor burcuje a bojuje, pak je nutno zmínit, že tak činí opravdu důsledně. V některých případech se ale (vědomě či nevědomě) stylizuje do role odbojáře s velkou touhou napravit jsoucno v oboru i mimo něj. Žel, někdy tato snaha vyznívá jako určitý despekt k široké čtenářské obci („v době internetového brouzdání nám už nestojí za námahu čtení obsáhlých spisů“). Velkou dávku empatie ke čtenáři naopak autor projevuje tím, že zařazuje poměrně velké množství příkladů, možná spíše malých případových studií jednotlivých kurzů. Na nich pak dokládá to, co je popsáno, ale objevit v nich lze i více, např. náznak nepopsané metodiky.

Snad jediný aspekt mi v knize přijde nedostatečně pojednán, či spíše zdůrazněn – osobnost, rozumějme charisma, instruktora. Přestože tématu je věnován prostor, autorovi se nepodařilo představit jej s takovou vehementností, jako (dle mého) stejně důležité konstituující prvky holistické výchovy, totiž pohyb a přírodu. Přitom i pojednání o výchovném systému J. Foglara, které si říká o vytěžení výchovného potenciálu vzoru, zdůrazňuje problematiku osobnosti vedoucího spíše jen minimalisticky.

Knihu Zážitková pedagogika lze jednoznačně doporučit všem zájemcům o tento obor (nebo naopak skeptikům) z řad odborné veřejnosti, studentů či komplexně přemýšlejících praktiků. Zklamáni budou ti, kterým doposud různá vydavatelství dopřávala pod značkou výchovy zážitkem spíše jen instantní produkty v podobě návodů – metodických, organizačních či dramaturgických. V tomto je (byť klasické) dílo Iva Jiráska novátorské, a jistě napomůže potřebnému pochopení oboru zážitkové pedagogiky odbornou pedagogickou veřejností.

Richard Macků

Gymnasion – časopis pro zážitkovou pedagogiku