#inspiruj (7) – Wellbeing pro doučovatele a asistenty pedagoga

Proč sdílet?

• Protože sdílet navzájem znamená zachytit problém včas.
• Protože nás sdílení posouvá dopředu a objevuje naše kladné i záporné stránky.
• Protože na komunikaci vlastně všechno stojí.

Reflexe a sebereflexe

Reflexe a sebereflexe jsou pojmy velmi úzce spjaty, jeden bez druhého nemůže existovat. Reflexi mohou provádět žáci, kolegové na pracovišti, provázející učitel na praxi atd. Zkrátka někdo, kdo ohodnotí, jak na něj hodina působila. Ve zpětné vazbě některého z těchto elementů samozřejmě zapůsobí subjektivnost, ale myslím, že ani ta není na škodu. Zajímá mě, jak se žáci v mé hodině cítili, na co přišli a co si odnáší. Jasně, mám radost, když se naučí něco nového, odříkají mi, jaké máme druhy přídavných jmen, ale zahřeje mě na srdci, když se dozvím, jak je hodina bavila a jak se v ní cítili.

Proč reflektovat a sebereflektovat?

Posune nás vpřed, ale možná i trochu vzad – vysvětlím. Chceme se neustále posouvat. Doba je rychlá a my na sebe máme vysoké nároky. Pořád chceme více… Chceme být lepšími lidmi, lepšími učiteli, lepšími partnery, ale proč nemůžeme (anebo nechceme) někdy zůstat jen „dobří“… Zůstat takoví, jací jsme a neměnit se. Změna není špatná věc. Někoho děsí, někdo ji vítá s radostí. Reflexe a sebereflexe nás může i trochu posunout vzad a chci říct, že na tom není nic špatného. Vzadu si uvědomíme, jací jsme jako učitelé na začátku byli, proč jsme se rozhodli právě pro tuto profesi a co nás na ní baví. Někdy právě tyto částečky v procesu poztrácíme. Podívat se vzad pro mě znamená „vidět se s odstupem“, vidět, jaké byly mé začátky a jaká jsem dnes. Možná jsme na té cestě něco ztratili, nějaký kousek sebe, který teď postrádáme a chtěli bychom ho zpět. Tak se ohlédněme zpět a zkusme ten kus skládanky najít.

Kde můžu reflektovat a sebereflektovat?

V rámci svých praxí máte jako asistenti pedagoga i doučovatelé zapsaný předmět Sebezkušenostní příprava na profesi. I já jsem si jím prošla, ale ne tak, jak bych chtěla a potřebovala, protože mi do toho vstoupil covid. Setkali jsme se, tuším, pouze dvakrát a třetí setkání se už nekonalo. Doufám, že i pro vás tento předmět byl (a pro některé třeba ještě je) bezpečným místem pro sdílení.

Dále se můžete podělit o své zážitky ve skupinové reflexi, která se uskutečňuje vždy na konci semestru a je povinná pro ty, co mají zapsaný předmět „Asistentská praxe – Asistent pedagoga“.

Pokud vám ani tohle nestačí a máte nějaký podnět k diskuzi, pak s ním přijďte na supervizi, buďto na skupinovou, nebo je možnost si domluvit i individuální. Na supervizi se mohou přihlásit, jak „Asistenti pedagoga“ tak „Doučovatelé“. Nebojte se otevřít jakékoli téma, a že jich je! Protože dělat to stejné, neznamená stejně – každý jsme jako učitel jiný a přistupujeme k výuce po svém.

Proč jít na supervizi?

• „Na konci semestru jsem využil možnost supervize. Sešla se nás jen malá skupinka, takže jsme měli možnost probrat dopodrobna naše osobní zkušenosti. Velmi mi pomohlo!“ (studující Pedagogické fakulty MUNI)
• „Byla jsem i na supervizi, která byla velmi přínosná. Na supervizi jsme sdíleli nějaký svůj problém z doučování, se kterým jsme se setkali a poté se vybral jeden z problémů, který se probíral. Možná to bude znít zvláštně, ale bylo fajn zjistit, že nejsem jediná, která se potýká s nějakým „problémem“ a poradit se o tom i s ostatními, na druhou stranu pro mě nebylo příliš příjemné otevřít se před lidmi, které vidím poprvé v životě, ale s tím jsem počítala.“ (studující Pedagogické fakulty MUNI)
• „Ze supervize jsem si odnesl nové poznatky ohledně motivace, ale také pozitivní zkušenost ze samostatné supervize jakožto nástroje k řešení potíží v pedagogické praxi.“ (studující Pedagogické fakulty MUNI)
• „… jsem se účastnila supervize pod vedením odborné supervizorky. Byla to pro mě úplně první supervize, kterou jsem kdy navštívila. A když jsem se na ní přihlásila, vlastně jsem vůbec nevěděla, co od toho čekat. Vůbec jsem nevěděla, jak taková supervize probíhá nebo co se tam dělá. A musím říct, že to pro mě byla opravdu velmi zajímavá a užitečná zkušenost. Na supervizi vlastně každý z nás představil své doučování; dítě, které doučuje; a položil otázku na kterou by v rámci supervize rád dostal radu. Jedno z těchto „doučování“ se vybralo a společně se to během supervize probíralo. Na mé supervizi bylo vybráno zrovna moje doučování. A odnesla jsem si ze supervize opravdu skvělé tipy a inspiraci, jak doučování zlepšit…“ (studující Pedagogické fakulty MUNI)

Tak na co ještě čekáš?

Tak jako ostatní studenty, supervize může obohatit i tebe. Tak mrkni, jaké jsou možnosti a na supervizi se určitě přihlas!

Je důležité dodat, že všechno začíná a končí u nás. Wellbeing neboli „sebepéči“ bychom měli mít na prvním místě. Proto sem přikládám obrázek, který možná může někoho z nás nasměrovat správným směrem (nebo třeba nějakým směrem… to, že je správný, zjistíme až později).

Být učitelem znamená ovládat spoustu dovedností a způsobů chování. Měli bychom si být „SEBE-jistí“ v tom, co děláme. Přidávám SEM proto odkaz na další TEDx Talk. Tentokrát je zaměřen na 6 způsobů chování, které vám pomohou zvýšit vaši sebedůvěru. Mě inspiroval, tak třeba inspiruje právě tebe!

***

Tento článek byl posledním z této „jarní série“, kterou jsem zaměřila na tipy do výuky a doučování. Doufám, že se vám mé příspěvky hezky četly a že jste si z nich něco odnesli.

Děkuji moc všem!

Nela Merva

---

Taky nemáš čas? Tak zapni kameru a doučuj online!